Básnička se rýmuje, myšlenka se rámuje… Chci tím říct, že dobrá idea by měla mít svůj filozofický rámec. Jeden takový se teď pokusím postavit pro svoji myšlenku…
Dostala se mi před pár dny do rukou kniha od Davida Lewis-Williamse nazvaná „Mysl v jeskyni“. Autor se zde zabývá tzv. „přechodovým obdobím“ v dějinách člověka, relativně dlouhou časovou periodou před 45 až 35 tisíci lety. Odborníky je toto období nazýváno “mladopaleolitickou revolucí”. Homo sapiens tehdy z jihu a východu dorazil až k Pyrenejím a začal umělecky tvořit. Maloval v jeskyních, třeba v Altamiře. Taky se tam tehdy potkal se stále žijícím neandrtálcem a je otázkou, jaký vliv na psychiku obou toto setkání vlastně mělo…
To ale raději ponechme stranou… Asi mě zajímá více, co tehdejší lidé měli na mysli, když prováděli své rituály třeba i hluboko v jeskynním podzemí!? Jogín by řekl, že jejich mysl byla pohroužena v mystický prožitek… Tomu bych docela i věřil.
Takže si kladu otázku, co vlastně já sám v těch spíše nepříjemných prostorách dnes pohledávám…?! Mystického zážitku je má mysl schopna pouze po pořádném dopingu a na takovou příjemnou chvilku nemáme při naší práci pokaždé čas… Tož se musím poohlédnout alespoň po tom filozofickém rámci…
Nabízí se voda… Ostatně, v podzemí nás na sebe poslední dobou upozorňuje výrazně, v Praze nebo v Thajsku… A jistě bude upozorňovat i nadále na dalších krásných místech… My se cestami vody v podzemí Punkvy zabýváme už asi deset let a snad to ještě nějakou dobu vydržíme. Možná nakonec taky hlavně proto, že stejně jako lidé „přechodového období“ stále dokážeme v jeskyních cítit to tajemné napětí. Ale nejen my, jak vidno z dnešních médií… Jeskyně, voda, podzemí… To jsou stará média, která stále velmi dobře vedou…
Věřím pevně, že voda to s námi myslí dobře, i když se nám její chování může zdát nevyzpytatelné. Ostatně chování mé ženy taky často nedokážu předem odhadnout… A je to moje chyba!
Voda, temné dutiny, ženy… Napadá mě tolik souvislostí, že o nich zde ani nemůžu psát. Ale aspoň to si říkám, jestli není načase založit “vědní disciplínu”, která by se něčím jako “psychologií vody” vážně zabývala…
Než se nám to podaří, musíme důkladně sledovat, jak se voda “chová”… v podzemí i na povrchu. Měřící technika je dnes na takové úrovni, že se do měření kolísání hladiny vody můžeme pouštět i na místech, kde to dříve bylo spojeno s nepřekonatelnými obtížemi, např. v jeskyních. Máme možnost zakládat zde nové stanice a vytvářet nové časové řady cenných dat… Lze to pojmout jako uměleckou činnost, jako rituál podobný těm, které v jeskyních prováděli lidé mladopaleolitického období. A potom, v brzké budoucnosti, snad budeme schopni vzkaz Vody rozluštit!
Tak nevím, je to rám, nebo jen snůška nepovedených rýmu? Každopádně, víc tomu dnes už nedám, takže příště se snad polepším…
