Rok 2020 ve znamení několika klimatologických paradoxů

Loňský rok byl z pohledu klimatologie velmi zajímavý.

Rok 2020 dopadl nejen z pohledu srážek velice zajímavě. Od většiny lidí byste slyšeli, že bylo deštivo a měli by pravdu. Zkuste se ale zeptat na severozápadě republiky a tam s vámi nebudou rozhodně souhlasit. Letošní rok totiž skončil nebývale velkým prostorovým rozdílem v úhrnech srážek, což už naznačovaly analýzy během většiny roku. V průměru napršelo o 15 % více než je dlouhodobý průměru 1961-2000. Jenže v Moravskoslezském kraji a na Vysočině dokonce o 30 % více, ale oproti tomu v Ústeckém, Libereckém a Karlovarském to bylo jen 93 či 94 %. Dokonce v okrese Teplice to bylo jen 86 % a naopak v Třebíči 138 % dlouhodobého průměru. Krásné porovnání můžete vidět na stanici Doksany vs. Kroměříž. I z toho důvodu nebylo během druhé poloviny roku sucho problém na Moravě a naopak je tam trápily povodňové stavy, ale naopak na severozápadě republiky se držela i půdní vláda v nejsvrchnějších vrstvách v mírném deficitu.

Rok 2020 přišel také mnoha lidem chladný, ale on byl o 1,7°C teplejší než dlouhodobý průměr. Větší odchylky byly v Čechách a to ve Středočeském kraji, v Praze a Ústeckém.

Z klimatologie jsme zvyklý na takovou logickou úvahu, že suchý rok je většinou teplý a vlhký chladný, protože prostě když prší je více oblačnosti a teploty tak hezky nestoupají nahoru. No rok 2020 byl takový krásný paradox. V Brně byl rok 2020 8. nejvlhčí od roku 1803 a zároveň 5. nejteplejší. I to může být ukázka projevu klimatické změny.