Punkva a její přítoky aneb hydrologická procházka severní částí Moravského krasu8 min čtení

Punkva a její přítoky aneb hydrologická procházka severní částí Moravského krasu8 min čtení

O podzemí říčky Punkvy jsem se zde už několikrát rozepsal, zatím jsem Vám však nepředstavil limnigrafické stanice ČHMÚ měřící povrchové toky v jejím povodí. Dnes to chci napravit…

Je úterý 31. července 2018 a posledních pár dnů nás všechny sužuje pořádná vlna veder. Jako každé ráno se ze dvora brněnské pobočky ČHMÚ rozjíždějí auta s hydrology, klimatology a kolegy měřícími čistotu ovzduší do všech možných koutů jižní Moravy. Když já řeknu, že jedu do krasu, tak mně všichni závidí, protože si myslí, jak se tam “ochladím”… No jo, kdybych šel do jeskyně, tak to jo… Ale já dnes jedu na povrchové stanice, takže si to, s prominutím, “vyžeru” jako všichni ostatní…

Stojím v Punkvě a je mi dobře… Kolem chodí turisti a ptají se, co to vlastně dělám…

Ale když stojím v Punkvě u naší limnigrafické stanice (dále LG) Skalní Mlýn, tak musím uznat, že na tom “krasovém ochlazení” něco je… Teplota vody je 8 °C, protože se nacházíme pouze pár desítek metrů pod vyústěním Punkvy z krasového podzemí (vývěr z Punkevních jeskyní a uměle ražené štoly) a voda je zde tudíž jen o pár desetin °C teplejší než v jeskyni.

Limnigrafická stanice Skalní Mlýn.

Stanice Skalní Mlýn je v nepřetržitém provozu už od roku 1923 a vybudovat ji nechal sám Karel Absolon, aby poznal odtokové poměry Punkvy. LG Skalní Mlýn tvoří uzávěrový profil celého povodí, kteréhož plocha je 154 km2. Dlouhodobý průměrný průtok stanicí, tzv. Qa je 0.933 m3/s. Dnes jsem zde změřil průtok 0.128 m3/s. Hranice sucha je hodnota, pod kterou když klesne průtok, vyšle se z LG stanice “do světa” signál, že je zle… Pro LG Skalní Mlýn tato hodnota dělá 0.129 m3/s, takže zde zle je, i když jen těsně o jeden litr… Pro ty, kteří se o hydrologii zajímají více, poznamenám, že hranice sucha je definována jako 355-denní voda (Q355d), tedy průtok, který je bez deseti dní statisticky překročen po celý rok.

Dále nás kola služebního vozu značky KIA, který pamatuje i lepší časy, třeba velkých povodní roku 2002, dovedly do obce Sloup. Zdejší LG stanice na Sloupském potoce, těsně pod soutokem jeho dvou zdrojnic – Luhy a Žďárné, byla postavena v roce 1968 a také pamatuje lepší časy… A teď to nebyla narážka na technický stav stanice, ta je naopak relativně nově rekonstruovaná, ale na současné hydrologické podmínky… Je fakt, že limnigraf stojí už na krasu, což znamená, že vody Žďárné a Luhy se ztrácejí v korytech svých toků už notných pár stovek metrů nad LG Sloup a u stanice pod soutokem je tudíž často vyschlo… dříve se tak ale dělo hlavně na podzim, kdežto v posledních pár letech je běžné, že koryto u stanice je suché od května až do zimy… Pro pořádek, plocha povodí pro LG Sloup je 50 km2, Qa 0.289 m3/s a dnes zde samozřejmě byl nulový průtok, což odpovídá hydrologické hranici sucha…

LG Sloup. V pozadí kostel Panny Marie Bolestné, významné mariánské poutní místo. A příště raději s křoviňákem…

Právě z důvodu velice časté absence vody u Sloupského limnigrafu jsme se před rokem rozhodli obnovit měření asi 2 km vzdušnou čarou severně od Sloupu, kde v 70. letech 20. století byla pár let v provozu LG stanice Vlčí skála na toku Luhy, nejvýznamnějším ze tří zdrojnic Sloupského potoka (kromě už jmenované Luhy a Žďárné je tou třetí zdrojnicí Němčický potok). Měření jsme obnovili k 1. lednu 2018. Byť se tato stanice nachází několik kilometrů nad hranicí krasu, ani zde se občasnému vyschnutí koryta nevyhneme. Tzv. kulmské horniny (pískovce a droby, jejichž sedimentace následovala po devonské sedimentaci vápenců Moravského krasu) jsou k zasakování vody do podloží také náchylnější než ostatní horniny. Ale kdoví, možná zde určitou roli hraje i blízkost krasu, který si “násoskovým efektem” vodu stahuje do podzemí. To je ale námět na další výzkum…

Ani tady jsme si té “hydrologické srandy” dnes moc neužili. LG Sloup – Vlčí skála.

Každopádně, dnes toho zde taky moc neteklo, respektive ani se to nedalo změřit a my jsme množství tekoucí vody museli pouze odhadovat. S kolegou jsme se shodli na 1.5 dcl za vteřinu, tedy 0.00015 m3/s. Plocha povodí Luhy po tuto stanici je 20 km2, Qa vzhledem k velice krátkodobému pozorování pouze v první polovině 70. let 20. století není stanoveno. Ale můžeme konstatovat, že námi odhadnuté průtokové množství zcela naplňuje podstatu “hranice sucha”…

Poslední naší dnešní zastávkou je malebný Holštejn. Kdo jste tam ještě nebyl, rychle to napravte! A nebo raději ne, ať to tam stále zůstane tak trochu stranou masivních turistických nájezdů… LG stanice v Holštejně je v provozu také od roku 1968. Nachází se přibližně na hranici krasových vápenců a nekrasových kulmských hornin a stanice není zasakováním vody “násoskovým efektem krasu” postižena zdaleka tolik jako ve stanice Sloupu. Plocha jejího povodí činí 58 km2, Qa 0.355 m3/s. Dnes změřený průtok je 15 l/s, tedy 0.015 m3/s.

LG Holštejn. Koryto je sice na první pohled plné, ale voda se zde moc nehýbe, takže průtok opět minimální…

Nicméně, pokušení aspoň na chvíli se ochladit v nějaké jeskyni jsme stejně neodolali… Když už jsme byli ve Sloupě, rozhodli jsme se zkontrolovat naši sondu na Wankelově jezírku ve spodních patrech veřejnosti přístupných Sloupsko-šošůvských jeskyní. Tušil jsem, že hladina zde bude hodně nízko, čehož by se dalo využít a sondu “stáhnout” o kus níž… podobně, jak jsme to minulý týden udělali na přítoku Sloupského potoka do Bludiště v Amatérské jeskyni (viz příspěvek z 25.7.2018)…

Wankelovo jezírko představovalo dlouhou dobu poslední známou hladinu Sloupského potoka v jeho podzemí. Za tuto mez se objevitelé podívali až roku 1910 na dně Černé propasti v Šošůvských jeskyních. My ale dnes chceme k Wankelovu jezírku… Sestoupíme tedy Stupňovitou propastí a pak na jejím dně se spíše ve skrčené poloze posouváme asi sto metrů doleva ve směru toku. Dnes je tato cesta docela pohodlná, od Hřebenáče před vstupem do Sloupsko-šošůvských jeskyní to až k jezírku trvá cca 15 minut. Za časů Wankela a Absolona to ale byla akce na několik hodin.

Wankelovo jezírko a čtyřmetrová chránička naší sondy, dnes skoro celá nad vodou. Voda zde ke koupání opravdu neláká…

A já jsem rád, že jsme sem dnes zašli, protože hladina byla opravdu hodně nízko, byť sonda je stále zanořena pod vodou. V pátek sem půjdeme znovu s celou výbavou a sondu přemístíme…

 

Mezitím krátké intermezzo s poštovní (???) holubicí v Kyjově. Dnes je středa a ona něco povídá o rybě v pátek…

V pátek tedy vyrážíme znovu, tentokrát rovnou na Wankelovo jezírko… Nebudu Vás unavovat dlouhými popisy nakonec dobře odvedené práce… Sondu jsme posunuli níže a ani jsme se přitom příliš nenatrápili… Viz fotografie…

Foto Bolek Bárta
Hotovo…
A pozdravit nás přišla i malá jeskynní víla… (foto Bolek Bárta)
Sdílet

Napsat komentář