Od Bílých Karpat po Českou Kanadu

Středa brzy dopoledne, vedro a my sjíždíme z Buchlovských kopců ve směru na Uherské Hradiště. Kolega ladí jeho oblíbené zlínské rockové rádio. Máme namířeno na řeku Olšavu a její přítoky pramenící na svazích Bílých Karpat. Jedná se o jedno z nejvýchodněji položených povodí brněnské pobočky ČHMÚ. Z druhé stany hřebene stékající potoky tvoří řeku Vláru, která už teče do Váhu.

Limnigrafická stanice v Uherském Brodě – otevřená chránička tlakových sond.

Tlakové sondy – ty dvě špinavé vzadu jsou zde už pár let, ale poslední dobou jejich spolehlivost poněkud pokulhává. Nicméně, ještě je necháme měřit, abychom viděli rozdíly v porovnání s novou sondou (vpředu).

První zastávka, ta nejdelší a dnes nejdůležitější, je v Uherském Brodě. Stanice se nachází na toku Olšavy a je to uzávěrový profil celého jejího povodí. Dnes toho tady máme na práci docela dost. Prvně hledáme toho správného “antoníčka”, abychom “nahodili” jističe, které téměř před týdnem pravděpodobně “vyhodila” bouřka. Podařilo se, však jsme profíci! Další úkol… připojit k dataloggeru novou tlakovou sondu, protože dvě stávající už delší dobu vykazují docela velký rozptyl v hodnotách naměřených hladin. To se občas stává, holt technika… A zatímco kolega dodělává zapojení drátků do svorkovnice dataloggeru, začal jsem s měřením průtoku, naší hlavní pracovní náplně na limnigrafických stanicích. K měření jsem použil FlowTracker od americké firmy SonTek. Jedná se o ultrazvukové měřidlo pracující na bázi Dopplerova efektu. O tom snad někdy jindy trochu více…

FlowTracker – ovládací zařízení s klávesnicí a displejem. Dole je vidět vidlice, která vysílá tři ultrazvukové paprsky pro měření rychlosti tekoucí vody.

Dlouhodobý průměrný průtok, tzv. Q_a (vypočtený za období 1981-2010) Olšavy v Uherském Brodě je 2.1 krychlových metrů za sekundu (dále m³/s). Já jsem dnes naměřil bez jednoho litru přesně 0.5 m³/s. Statistika říká, že se jedná o 270 až 300-denní vodu, to znamená, že 270 až 300 dní v roce Olšavou v Uherském Brodě teče více vody než tuto středu. Tedy vody málo, i když zatím žádná katastrofa, ale vzhledem k tomu, že teprve končí květen, je to na pováženou. Ale kdoví co přinesou následující týdny…

Ve čtvrtek jsme se vydali na opačnou stranu, až do nejzápadnějšího kouta území spravovaného brněnskou pobočkou – do kraje hlídaného mohutným hradem Landštejnem. Zdejší žulová krajina je taky krásná, ale jiná než ta v Bílých Karpatech. Asi jako tajemná a na první dojem chladná dáma decentně oblých tvarů versus opálená divoška se špičatými prsy a hlasitým smíchem.

Pstruhovec – stanice Landštejn nad přehradou. Koryto toku u stanice v loňském roce prošlo rekonstrukcí. Zde Pstruhovec vstupuje do civilizace…

Pstruhovec je potok, jehož kouzlo vynikne hlavně v četných meandrech lesnatého povodí nad přehradou – vodním dílem Landštejn. Po opuštění přehrady proteče nejprve Starým Městem pod Landštejnem a po pár kilometrech pokračuje do Rakouska, kde se už jako Taxenbach vlévá do Rakouské Dyje (Deutsche Thaya), aby se po soutoku s Moravskou Dyjí v rakouském Raabsu vrátily jeho vody zpět na Moravu. A právě Moravská Dyje v Janově byla naší první zastávkou toho dne. Co se vodnosti týče, je Moravská Dyje srovnatelná s Olšavou, její Q_a je 2.8 m³/s. Kolega FlowTrackerem změřil průtok 0.24 m³/s, což se už blíží 364-denní vodě, tedy průtoku, na který by statisticky řeka měla klesnout jen v tom jednom nejsušším dni roce. To už znamená sucho a zdá se tedy, že situace je zde momentálně horší než v Bílých Karpatech.