Žijeme v době plastové, plastové materiály nám bezpochyby usnadňují život. Jedná se však o dvousečnou zbraň, z plastů se postupně stávají mikroplasty, které čím dál více zamořují celou planetu, včetně nás samotných.
V posledních letech se hodně mluví o tzv. mikroplastech (MP)-zjednodušeně se jedná o plastové částečky o velikosti menší než 5 mm (velmi často se však vyskytují v ještě „problematičtějších“, nanometrových rozměrech) a dle jejich původu je lze dělit na primární a sekundární. Primární MP jsou produkovány přímou výrobou a jsou součástí mnohých spotřebních výrobků (kosmetika, zubní pasty, prací a čisticí prostředky atp.). Sekundární MP vznikají postupně-rozpadem větších kusů plastů, například jejich mechanickým opotřebením nebo působením chemických látek či světla. Jedná se např. o mikrovlákna uvolňující se při praní syntetických oděvů, částice vznikající otěrem pneumatik nebo rozkladem plastového odpadu či rybářských sítí (www.britannica.com).
Potíží je, že mikroplasty se dnes nacházejí již prakticky všude – od Antarktidy až po Mount Everest. Vyskytují se v půdě, vodě i ovzduší, staly se součástí ekosystému. Mikroplasty pijeme, dýcháme a přijímáme potravou. Přestože před několika málo lety bylo prokázáno, že je najdeme i v naší krvi (byly nalezeny dokonce i v lidské placentě), to, jaký konkrétní dopad mají na lidské zdraví, však ještě stále není zcela jasné. Pravděpodobně mohou poškozovat buňky, hovoří se také o jejich potenciální souvislosti s neplodností (D’Angelo, S. et al., 2021). Ovšem vzhledem k tomu, že mikroplasty navíc často obsahují různá barviva, zpomalovače hoření či stabilizátory, mohou být jejich zdravotní dopady na člověka různorodé.
Mnohé možná překvapí, že velmi významný zdroj mikroplastů máme někteří z nás přímo doma. Jedná se o sušičku na prádlo, která během roku jejího používání může uvolnit desítky až stovky miliónů mikrovláken (jedná se nejčastěji o vlákna polyesterová, akrylová, nylonová atp.), což je dokonce více, než uvolní během praní třeba automatická pračka. Mikrovlákna se z oblečení během procesu praní či sušení uvolňují mechanicky, a to hlavně působením tření a tepla. Můžete namítat, že každý takový spotřebič má přeci filtr, jenže ty si s mikrovlákny vzhledem k jejich velikosti zcela dobře poradit neumí. Taková sušička na prádlo tedy rozptýlí do ovzduší během 15 minut používání až několik set tisíc mikrovláken (Tao D., et al., 2022). Pracuje se proto na vývoji speciálních filtračních systémů, ovšem do doby, než se stanou běžnou součástí praček a sušiček, uplyne nejspíš ještě pár let. Alternativním řešením by např. bylo vyrábět textilie s větší odolností vůči opotřebení, my bychom mohli situaci zlepšit kupříkladu rozumnějším zacházením se sušičkou či pračkou (např. méně ji naplňovat-sníží se tím tření), a nejideálnější by bylo sušit textilie z umělých vláken zkrátka „po staru“ na šňůře.
Bez plastů se neobejdeme, spousta věcí by bez jejich použití ani nevznikla, to, co bychom ale měli, je zamyslet se nad odpadovým hospodářstvím. Stále je na světě spousta zemí (např. z Asie, Afriky), které odpadové hospodářství nemají, a hází plastové výrobky přímo do řek a moří. Mysleme na to, že standardní plastový materiál jen tak nezmizí, postupně se rozpadá na mikroplasty (a ty dále na nanoplasty).
https://www.britannica.com/technology/microplastic
D’Angelo, S., & Meccariello, R. (2021). Microplastics: a threat for male fertility. International Journal of Environmental Research and Public Health, 18(5), 2392.
Tao, D., Zhang, K., Xu, S., Lin, H., Liu, Y., Kang, J., … & Leung, K. M. (2022). Microfibers Released into the Air from a Household Tumble Dryer. Environmental Science & Technology Letters.
Martina Brenčič pracuje na ČHMÚ Brno jako vědecko-výzkumný pracovník specializující se na analýzu částic z ovzduší skenovacím elektronovým mikroskopem.