Rozhovor: Martina Součková, tiskové a informační oddělení16 min čtení

Co je náplní práce tiskového a informačního oddělení (TIO) na ČHMÚ? Jak se tvoří náš Facebook či YouTube videa? V rozhovorech Vám zde představujeme odborníky z různých úseků a oddělení našeho ústavu. Chod ČHMÚ ale zajišťují i lidé mimo odborné úseky. Sem patří také pracovníci TIO. V dnešním rozhovoru jsem vyzpovídal jednu z klíčových postav tohoto oddělení, která navíc stíhá i řadu dalších mimopracovních činností a nemohl jsem se nezpetat i na velmi lichotivé ocenění, které nedávno obdržela.

Ahoj Martino,

předně díky, že sis udělala na rozhovor čas.

Pracuješ na TIO (Tiskové a informační oddělení), relativně nedávno zřízeném novém oddělení. Můžeš nám prosím blíže popsat náplň Vaší práce a kolik osob se na chodu oddělení podílí?

V roce nástupu (červenec 2018) jsem začínala jako kolega tiskového mluvčího pro úsek klimatologie – Petra Dvořáka. Vize byla, že tiskové oddělení se stane samostatným a bude nápomocno všem úsekům a pobočkám. Vím, že si mediálně každý snažil sám vystačit a určitá komunikace s médii fungovala. Od začátku bylo mým cílem zpopularizovat tento úřad, který ve svém názvu nese poněkud nelichotivý název „ústav“. Mojí výhodou byla pouze částečná znalost práce zaměstnanců a vlastně přirozený generalizovaný přístup jako jakéhokoli člověka z lidu, prostě se tam předpovídá počasí, pracují i v televizi, atd. Vidím v tom výhodu. Mohla jsem nastartovat předávání informací „lidštinou“, jak tomu ráda říkám.

A náplň práce?

To je velmi bohaté. Obsluha sociálních sítí, tiskové zprávy, drobné proaktivní zprávy do médií, komunikace s veřejností, komunikace s médii, … Naštěstí mám skvělého kolegu, který je technicky  a technologicky až vesmírně zdatný a další části jako je tvorba videí a celkového audiovizuálu za ústav, je především jeho práce.

Jak přesně tedy vypadá konkrétně Tvůj běžný pracovní den?

Můj den je ještě spojený se sportem. Jsem zároveň trenérka mládeže veslování. Musím zmínit, že mám ještě dva syny a ty samozřejmě musím včlenit jak do myšlenek, tak do praktického fungování našich životů. To, co se může zdát, že by mohlo fungovat automaticky, tak úplně neplatí. Vstávám tedy kolem půl páté až páté a snažím se připravit na ranní trénink, dětem zajistit denní plán, připravit věci… Ranní aktualita, která je nesmírnou pomocí sociálním sítím, přichází kolem šesté hodiny ranní z CPP, je nutné ji tedy připravit pro FB. To je každý den, pokud je něco zajímavého na víkend, fungujeme takto i o víkendu. Takže mohu říci, že jsme celý červen měli pohotovost i o víkendu a snažili se  informovat co nejvíce o srážkových epizodách, které si víkendové volno nechtěly dát. 🙂

Po příchodu do práce na mne čeká několik e-mailů rozhořčené veřejnosti. Samozřejmě se snažíme komunikovat i na sociálních sítích, odpovídat na dotazy. Ne vždy jsem odborně tak zdatná a je nutné vyhledat kolegu a zajistit odpověď. To je velký denní maraton. Některé dotazy jsou velmi odborné či technické a je to i detektivní práce s hledáním, kdo je kompetentní odpovídat. Mým velkým úkolem je sledování tisku, reagování na tisk a to jak komunikací s médii (snažíme se o vyjasnění některých informací a uvedení na správnou míru), tak vyhledáváním témat. Podle toho, co ve společnosti rezonuje nejvíce, hledám kolegy z ústavu a snažím se s nimi objasňovat a vysvětlovat… Sám můžeš potvrdit, že i ty jsi můj spřízněný kolega, který mi velmi pomáhá připravovat podklady, vysvětlovat a popularizovat. A to je další téma. Není to jen objasňování, ale také popularizace projektů, vědeckých témat, samotných vědců a osobností ústavu.

Díky, ano, za spřízněného kolegu se považuji a jsem rád, že to tak bereš. Popularizace a komunikace je velmi důležitá. Takže víceméně je to práce na celý den.

S kolegou Jankem je náš pracovní den celý den. Některé věci je nutné několikrát probrat, nechat uležet a něco je potřeba teď hned a je jedno, jestli je pátek devět večer či nedělní poledne. Je to taková soustavná mravenčí práce.

Co považuješ za největší přínosy TIO, něco, co zde před jeho zřízením nejvíce chybělo?

Teď budu hovořit již jako poučená a znalá. Asi bych jinak věci viděla v době nástupu. Ale takto musím říci, že je to jednoznačně akcent na popularizaci a prezentování všech úseků. Meteorologie bude vždy jedničkou, je to rychlé, společností žádané a má to přímý vliv na život „teď-hned“. Na druhou stranu je mnoho témat, která zapadávala a jsou více vidět. Je spousta zaměstnanců, kteří svoje pracovní náplně nevyváděli na světlo, a teď bych si troufla říci, že jsou i rádi. Vidím posun v otevřenosti, ve větší spolupráci s médii i společností. Lepší prezentování a popularizace sebe samých.

Důležité bylo začít a nastartovat. Věřím, že mé nadšení bude energií a motorem i pro další.

A jak říká Platón: „Začátek, je ta nejdůležitější součást každé práce.“

Jsou naopak aspekty, které Ti na ČHMÚ chybí a které bys do budoucna ráda viděla?

To, co vidím jako posun, vidím zároveň i jako prostor ke zdokonalení. Ráda bych více spolupracovala s pobočkami, meteorologickými stanicemi, o mnoho více sdílela výsledky práce, projekty, náplně našich pracovníků, měření v terénu, přístrojovou techniku…

To je pro nás na pobočkách určitě výzva, byť si troufám říci, že naše pobočka se už docela zapojuje. Co Tě na práci nejvíc baví, a co naopak nejméně?

Mám velkou volnost. Je to výhoda i nevýhoda. Témata vyhledávám sama, napříč ústavem „otravuji“ všechny, u kterých si myslím, že mají co sdělit, nebo dokonce, že se mají o témata podělit.  Vyhovuje mi důvěra v mé schopnosti, v mojí energii a mojí píli. Někdy mě mrzí, že všechny tyto vlastnosti nejsou ještě možná tak intenzivní a silné a nedokáži jimi strhnout i kolegy, aby tvořili, zasypávali mě informacemi, tématy… Ale ráda říkám, že vše je jak má být, a že právě teď žiji to nejlepší, co mohu.

Nejsi sice přímo člověk, který tvoří odborné výstupy, přesto s nimi přicházíš denně do kontaktu. Dává Ti současná pozice i něco odborně? Je něco, co jsi předtím nevěděla a opravdu Tě zaujalo?

Velkým „učitelem“ je pro mne Janek Doležal. Meteorologie je pro mne stále více a více komplikovanější. Denně sleduji modely, výstupy jiných meteo společností, různá data, události, zpětně studuji příspěvky na Infometu. Trochu mě pak mrzí, když veřejnost kritizuje, že neumíme předpovídat. Atmosféra je pro mne tak složitá na uchopení, že opravdu před našimi meteorology smekám. Co mne baví nejvíce je téma hydrologie. Možná z důvodu, že nesmírně miluji vodu a vodní prostředí. A témata, která bych do kompetencí ČHMÚ na počátku nástupu nezařadila, je biometeorologie.

Proč zrovna biometeorologie?

S tímto oddělením velmi ráda spolupracuji a musím říct, že především fenologie je díky Lence Hájkové téma, kterým prudím své děti na vycházkách. Troufnu si říci, že žádné osmileté dítě není tak zdatné v termínech butonizace či frutifikace různých rostlin, jako můj syn.

Jsi jednoznačně „hlavní výkonnou jednotkou“ na Facebooku, myslíš, že je podobná platforma pro ČHMÚ přínosná? A pokud ano proč.

Při mém nástupu byl FB nástrojem, které bylo možné ihned uchopit, rychle nastavit strategii a velmi dobře ovládat. Nechci kritizovat web a jiná místa, která jsou součástí ústavu. Je tam určitá situace, která se pohne, vše bude lepší a lepší. Já musím pracovat s tím, co v této chvíli je k dispozici. FB je prostor, kde mohou proudit rychlé informace, zasáhneme tím spousty uživatelů a možná třeba pomůžeme s důležitou informací rychleji než online média. I mohu směle tvrdit, že ačkoli někdo úplně nedůvěřuje FB, náš profil je tak důvěryhodný, že ho jako zdroj informací média používají. Je nutné se propagovat na spoustě platformách, každý má oblíbeno něco jiného.

Mění se nějak situace na Facebooku?

Za ty dva roky se změnily komentáře, reakce lidí, dotazy lidí. FB plním různým obsahem, krátkými informacemi, náročnějšími texty.

Má to nějaké výhody?

Za mne je to místo, kde můžeme být rychleji a lépe na dosah více lidem různého očekávání. Cílem není zavděčit se všem, ale předávat informace, popularizovat, komunikovat.

K té popularizaci se ještě vrátím. S kolegou Jankem jste také tvářemi YouTube profilu ČHMÚ. Dělá Ti problémy mluvit na kameru? 

Myslím si, že jsem normálně velmi upovídaná, ráda komunikuji a dokáži se jakžtakž vyjadřovat. Čím více téma znám, tím je to samozřejmě jednodušší. Ale kamera je něco, co mě velmi vykolejí. Janek mě hodně povzbuzuje a pomáhá mi. Pro mne vnitřně je to lepší, ale po zhlédnutí videa bych se šla raději oběsit. 🙂 Přesto mě to baví a opravdu tyto věci chci dělat lépe a lépe.

Jak přesně probíhá příprava takového videa a jaká videa vlastně připravujete, a na co se zaměřujete?

V tématech jde prioritně o zajímavé věci, které se nehodí prezentovat psanou formou a potřebují k tomu obraz. Janek si sám vytváří scénáře. Já občas spíše doporučím kolegu, který by mohl něco sdělit. Janek dělá také taková ta udržitelná témata, zodpovídá „nejčastější dotazy“. Můžeme vše používat opakovaně, recyklovat pro odpovědi.

Jsi člověk, který přichází pravděpodobně nejčastěji na ČHMÚ do kontaktu s novináři a vydává tiskové zprávy, jak obecně se Ti pracuje s médii?

Vytváříme si sami medialist (seznam pro firmu relevantních novinářů s kontakty, pozn. redakce), takže máme několik spřízněných novinářů, kteří se opravdu snaží prezentovat předané informace, zbytečně nebulvarizují a jsou to velmi slušní novináři. Zároveň je spousta novinářů, kteří nás používají jako zdroj dat, ale to, jak vše předají, je jejich vizitka.

Stává se, že výstupy nejsou v mediích podány tak, jak byste si to představovali?

Občas musíme zasáhnout a ozvat se, že opravdu chybně prezentují data a matou společnost.

Jinak komunikaci s novináři mám ráda. Beru to trochu jako sportovní disciplínu. Ponejvíce stanoví čas, do kterého potřebují vyjádření. Vím, že mnoho kolegů to štve, i já jsem občas pod tlakem, ale to je má práce a taková je pracovní náplň.

Zbývá Ti v práci čas i na nějakou tvůrčí činnost? Máš nějaké nápady, které bys v budoucnu ráda zrealizovala?

Nápadů máme s Jankem mnoho, ovšem poněkud se nedostává času, nebo prostoru, kdy potřebujete vypnout a nastavit se více kreativně a přemýšlet jinak. Nespadnout do rutiny. Je určitá denní operativa, spojená s naší strategií pro všechny obsluhované komunikační kanály. Pak jsou věci, které přicházejí, dotazy, reakce novinářů… A najednou zjistíte, že jste měli nápad a zase nebyl prostor se nad ním zamyslet a zastavit. Ale jsem pozitivní a věřím, že tohle všechno přijde.

Vím, že kromě práce jsi také velmi aktivním člověkem, můžeš nám říct něco bližšího o tom, čemu se nejvíce věnuješ ve svém volném čase?

Stále jsem trenérka veslování. Mám poměrně velkou skupinu kluků, věkově od 15 do 23 let. Věřím, že to je velmi úspěšná skupina. Mám svěřence, kteří vyhráli Mistrovství Evropy juniorů, kteří byli druzí vicemistři světa na juniorském MS, kteří v juniorské kategorii vyhráli pohár nejlepších závodníků své kategorie v ČR…  Není to jen o výsledcích, vážím si jich i jako parťáků. Za těch několik let vidíte, že i když jsem se nestal mistrem světa, stal jsem se slušným člověkem, vytrvalým, s vůlí, s cíli, se spoustou zážitků s partou kamarádů… Za mne je sport místo, kde se tvoří člověk. Kladu velký důraz i na vzdělání, netoleruji lenost a výmluvy. Vše je o strategii. Takže, když nezvládnu někam přijít včas, je to moje chyba. A takto je vedu, výmluvy a lži jsou největším prohřeškem, který může být. Zmíním coubertenovské, že není důležité zvítězit, ale bojovat čestně a dokonce svých sil.

V tomto směru nemůžu zapomenout zmínit, že jsi v roce 2018 zachránila z Vltavy dva tonoucí keškaře, za což jsi dostala hlavní cenu fair-play Českého klubu i Evropskou cenu fair-play. Co přesně se tehdy stalo?

Ano, to je pravda. Bylo to během závodů, tradičního závodu Primátorek v Praze. Nyní říkám, že jsem je zachránila ráda, udělala bych to znovu, pomohla bych komukoli v nesnázích, ale už bych nesdělila své jméno. Rozjelo se velké mediální „lovení“ mne samé. Celá ta situace pro mne v ten den byla složitá. Svěřence jsem měla na trati, v té bouřce seděli někde v lodi na startu, na který já z loděnice Slavie nevidím. Topící se zachraňoval ještě kapitán parníku, kterého jsem pak také lovila. To, co se mi vrací je určitá výčitka, že jsem měla dělat něco víc pro ty dva utopené. A i když vím, že v té chvíli to nešlo, je to něco, co mě trápí. V podstatě jsem člověk, který je na sebe velmi přísný. Když není něco na 101 %, jsem se sebou nespokojená. I když jsou věci, které neovlivním a racionálně to vím, ve skrytu duše mne trápí.

Vnímáš na sobě nějakou profesní deformaci? Změnilo se něco v Tvém osobním životě v návaznosti na Tvou současnou pozici a pracovní zaměření?

Ačkoli jsem chtěla informace převádět do „lidštiny“, používám teď často odborné termíny a trápí mě, že je neumím zjednodušit. Takže celkově hranice „bagatelizace, bulvarizace a odbornosti“ je něco, co musí být v rámci strategie naší komunikace a je to velmi těžké.

Vtipnými momenty jsou naše tréninky, kdy reaguji s tréninkem na počasí a všichni dostávají přednášku o tlaku, frontách, srážkových úhrnech a síle větru. Takže ano, podepisuje se na mně „ústav“. 😀

Jáchym Brzezina

vedoucí oddělení kvality ovzduší

Rád si hraji s daty, tvořím webové aplikace a hledám cesty, jak věci někam posunout. Na ČHMÚ pracuji na pozici vedoucího oddělení kvality ovzduší, vytvořil jsem a spravuji tento blog, jsem administrátorem Facebook, Instagram a Twitter účtu ČHMÚ, jsem členem skupiny mobilní aplikace ČHMÚ a mám na starost anglickou větev našeho Facebook účtu. Podílím se na projektech napříč různými odděleními ČHMÚ a jsem project manager kontroly dat Evropské databáze emisí na čemž spolupracuji s Evropskou agenturou pro životní prostředí v Kodani.

Na ČHMÚ pracuji od roku 2014, práce mě moc baví a to nejen díky náplni, ale i skvělým kolegyním a kolegům.

Jsem také autorem nejpoužívanější šablony stránek pro uživatele meteostanic, používané ve více než 65 zemích ve více než 30 jazycích.