Zamyšlení nad vlivem současné pandemie koronaviru na životní prostředí10 min čtení

Pokusme se zamyslet nad tím, zda současná pandemie a šíření infekce koronaviru SARS-CoV-2 nějakým způsobem ovlivňuje a ovlivní stav životního prostředí, popř. zda může být taková změna dlouhodobá.

Odhadnout přesný dopad pandemie ať už na životní prostředí či na cokoliv jiného je samozřejmě velmi složité a s jistotou momentálně můžeme říct pouze to, “že s jistotou v současné době nevíme nic”. Nikdo v tuto chvíli nedokáže předpovědět, jak přesně se bude situace vyvíjet, jak dlouho bude pandemie trvat, jaké následky zanechá, kolik bude ztrát na životech, jaké budou ztráty ekonomické. Přesto se můžeme pokusit alespoň zamyslet nad tím, jaké potenciální dopady by tato pandemie mohla mít v oblasti životního prostředí.

Pravděpodobně nejvíce se v současnosti mluví o snížení emisí a zlepšení kvality ovzduší. Na toto téma už jsme zde na blogu psali několik článků, např. o vlivu na Čínu, o vlivu na Itálii, ale i o tom, že v České republice zatím nedokážeme vliv ani potvrdit, ani vyloučit, protože vstupuje do hry řada dalších faktorů, je potřeba hodnotit delší období a velkou roli hrají např. meteorologické podmínky (které se zrovna v tuto dobu velmi mění), roční období (zlepšení kvality ovzduší na jaře je typické), podíl jednotlivých zdrojů v konkrétní lokalitě, samotný vliv jednotlivých opatření (opravdu došlo např. k omezení dopravy či výroby? Nevyměnili lidé MHD za osobní automobil? atd.). V Číně byl pokles koncentrací oxidu dusičitého z družicových snímků na první pohled jasný. Také v Itálii byl pokles markantní, máme zde ale delší hodnotící dobu a záleží také na běžné úrovni znečištění.

Na jednu stranu je tu extrémně omezená doprava a to především ta mezinárodní, je tu zavření řady podniků a obchodů, ale i výrazně vyšší podíl lidí pracujících z domova či nepracujících vůbec. Na druhou stranu můžou lidé trávit více času doma, více vytápět, už proto, že byly poslední dny rekordně chladné. A v tomto směru nesmíme opomenout, že právě lokální vytápění je jednoznačně nejvýznamnějším zdrojem prachových částic. Pak ale stačí, aby byly rozptylové podmínky určitého charakteru, a na naše území je transportován prach z velmi vzdálených oblastí a celá Česká republika má plošně zvýšené koncentrace prachových částic, což může zcela zamaskovat jakékoliv potenciální zlepšení kvality ovzduší.

Opatření uvedena v praxi v rámci boje s šířením nákazy vedla ke snížení emisí skleníkových plynů v čele s oxidem uhličitým (CO₂) v řadě oblastí. Jedna ze studií zabývající se právě touto problematikou zjistila pokles emisí oxidu uhelnatého (produkovaném ve městech například právě dopravou) v New Yorku v posledních dnech až o 50 %. Dle studie také prudce poklesly emise právě CO₂, skleníkového plynu, jehož emise přispívají ke globálnímu oteplování (viz např. naše stránka o skleníkových plynech). Studie v Číně poukazují na pokles emisí oxidů dusíku na začátku roku o přibližně 25 % a vzhledem k zavření továren došlo k poklesu spotřeby uhlí v šesti největších elektrárnách v Číně o 40 %. Evropská agentura pro životní prostředí zveřejnila informace o poklesu koncentrací znečišťujících látek, konkrétně především oxidu dusičitého, v řadě evropských měst (např. Milán, Bergamo, Řím, Barcelona, Madrid nebo Lisabon).

Vše toto můžeme vnímat jako pozitivní dopad pandemie koronaviru na životní prostředí, byť se samozřejmě nejedná o žádoucí způsob dosahování zlepšení životního prostředí a zejména se nabízí otázka – jsou tyto dopady dlouhodobé? Vrátí se po stabilizaci situace věci do starých kolejí? Bude výsledný stav ještě horší než před pandemií? Po dobu trvání pandemie lze očekávat, že až do skončení opatření se bude situace například, co se kvality ovzduší týče buď zlepšovat (třeba i vlivem zlepšujících se rozptylových podmínek a meteorologických podmínek s nástupem jara a léta) nebo stagnovat. Pokud se zamyslíme nad emisemi z dopravy, lze se domnívat, že po uvolnění současných restrikcí dojde k návratu do původního stavu, či bude tento stav krátkodobě mírně zhoršený – v některých případech můžou například lidé podniknout cesty, které v době pandemie odložili v kratším časovém sledu. Zároveň je však jasné, že ne všechny cesty budou nahrazeny – například dojíždění do práce se nijak nahrazovat nebude a bude se v něm pouze pokračovat. V tomto směru tedy můžeme očekávat, že v celkovém součtu může dojít ke snížení celkových emisí skleníkových plynů či znečišťujících látek nebo dojde ke zpomalení růstu koncentrací v případě skleníkových plynů (koncentrace CO₂ v posledních dekádách globálně neustále rostou).

Není to poprvé, kdy se svět potýká s epidemií či pandemií a studie analyzující koncentrace CO₂ v delší minulosti pomocí analýzy bublinek vzduchu zachycených v ledovcích ukazují, že k poklesu emisí či koncentrací CO₂ opravdu docházelo (například během Černé smrti – morové epidemie ve 14. století). Jedna z těchto studií však zároveň došla k závěru, že tyto události nikdy neměly výrazný vliv v globálním měřítku a celková koncentrace CO₂ atmosféře se globálně nezměnila o více než 1 ppm. V těchto případech samozřejmě nebylo příčinou snížení emisí redukce dopravy, ale spíše úmrtí velkého počtu lidí, tedy menší míra vytápění, zemědělsky využívanou půdu na mnoha místech nahradily lesy či jiné porosty, které přispívají ke snižování koncentrace CO₂ v ovzduší. U současné pandemie ale nelze takto vysoké ztráty na životech předpokládat a rovněž zdroje znečišťování ovzduší jsou dnes výrazně odlišné od tehdejších. Možná lepším srovnáním by byla situace výrazně mladšího data a to ekonomická krize v letech 2008-2009. Podle odhadů studií došlo v těchto letech k poklesu emisí CO₂ avšak hned v roce následujícím, 2010, došlo k rekordnímu nárůstu. Dá se říci, že jak se bude situace dále vyvíjet záleží především na délce trvání současných opatření a restrikcí. Podle mezivládní Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development, OECD) však bude i přes současný pád na burzách a ekonomické dopady v roce 2020 globální ekonomika růst. Předpokládá, že bude růst globálního HDP přibližně 2,4 % (v roce 2019 to bylo 2,9 %) s možnou negativní bilancí v prvním kvartálu roku 2020. To za předpokladu pravděpodobného vývoje a trvání pandemie. Pokud by tento vývoj byl ještě nepříznivější, pak OECD odhaduje růst o 1,5 %, tedy přesně polovinu hodnoty, která byla předpokládána před vypuknutím pandemie.

Tolik přímé dopady, jsou zde však i další nepřímé aspekty. V současné době není středem zájmu ochrana životního prostředí, řešení klimatické změny, zcela logicky je v tuto chvíli nejdůležitější co nejdříve zabránit šíření pandemie a zachránit co nejvíce lidských životů. Toto může mít i dlouhodobější dopady na řešení klimatických problémů. V současné době jde plánování různých opatření stranou, jsou odkládány všemožná setkání a jednání, zároveň může mít současná krize dopady na ekonomiku jednotlivých zemí a tedy i finanční možnosti. Řada opatření ke snížení emisí skleníkových plynů jsou opatřeními relativně nákladnými a toto může představovat problém. Můžeme se však na tuto problematiku podívat i z pohledu sociologického. Například studie z roku 2018 hovoří o tom, že může vynucená změna vést i k dlouhodobějším změnám po skončení povinnosti onu věc dodržovat. Tuto myšlenku tato studie demonstrovala na experimentu ve Švýcarsku, kdy měli lidé možnost použít elektrické kolo zdarma po dobu 2 týdnů za podmínky odevzdání klíčků od aut. Ukázalo se ale, že i po skončení 2týdenního období byla tendence lidí využít elektrické kolo, tentokrát již za poplatek, na úkor osobního automobilu, výrazně vyšší než před 2týdenním obdobím testování. Jiná studie z japonské Osaky se zabývala dopady uzavření dálnice v tomto městě na 8 dní, kdy byla řada občanů nucena vyžít městské hromadné dopravy. Výsledky ukázaly, že řada občanů i po otevření komunikace dál používala městskou hromadnou dopravu, nejčastějším argumentem bylo, že se domnívali, že délka dojíždění je v MHD výrazně delší než ve skutečnosti. Obecně tedy tyto studie naznačují, že vynucené změny můžou i po skončení jejich platnosti změnit chování populace. V současné situaci si lze představit například to, že si lidé uvědomí, že můžou více pracovat z domova (samozřejmě pokud to charakter jejich práce umožňuje), že je možné služební lety do zahraničí nahradit videokonferencí, lidé více dbají na to, aby se tolik neplýtvalo potravinami apod.

Zároveň současná situace ukázala, že dokáže společnost v krizových situacích jednat rychle a rychle akceptovat a přizpůsobit se novým nařízením a podmínkám. Pokud by tedy začaly být aspekty životního prostředí velmi urgentní a lidé pocítí možnost přímého dopadu těchto změn na ně samotné, lze očekávat podobnou, v danou chvíli žádoucí, reakci.

Závěrem tedy lze říci, že přestože je současný stav nežádoucí a negativní dopady této situace výrazně převládají, dají se najít i pozitiva či ponaučení, která by mohla pomoci v budoucnu – a to samozřejmě nejen po stránce životního prostředí, ale také například po stránce připravenosti na podobné situace, které vzhledem ke svému charakteru můžou a pravděpodobně budou dříve či později nastávat i v budoucnu.

Jáchym Brzezina

vedoucí oddělení kvality ovzduší

Rád si hraji s daty, tvořím webové aplikace a hledám cesty, jak věci někam posunout. Na ČHMÚ pracuji na pozici vedoucího oddělení kvality ovzduší, vytvořil jsem a spravuji tento blog, jsem administrátorem Facebook, Instagram a Twitter účtu ČHMÚ, jsem členem skupiny mobilní aplikace ČHMÚ a mám na starost anglickou větev našeho Facebook účtu. Podílím se na projektech napříč různými odděleními ČHMÚ a jsem project manager kontroly dat Evropské databáze emisí na čemž spolupracuji s Evropskou agenturou pro životní prostředí v Kodani.

Na ČHMÚ pracuji od roku 2014, práce mě moc baví a to nejen díky náplni, ale i skvělým kolegyním a kolegům.

Jsem také autorem nejpoužívanější šablony stránek pro uživatele meteostanic, používané ve více než 65 zemích ve více než 30 jazycích.