Nadšený turista vystupuje z lodičky na přístavišti Punkevních jeskyní a kdoví, jestli si vlastně uvědomuje, že úroveň hladiny Punkvy a potažmo celá podzemní plavba, je zde uměle udržována významným technickým dílem…
Samotného by mě nenapadlo psát tento příspěvek, původcem myšlenky je RNDr. Antonín Tůma, geolog Správy CHKO Moravský kras. Nedávno se mě zeptal, co vlastně vím o tom, jak teče Punkva od svého výtoku u přístaviště Punkevních jeskyní a především, jak vypadá její podzemní pokračování od Malého propadání Punkvy… Oba jsme se nakonec shodli, že v tom máme pěkný chaos… A tak následovalo studium literatury od Absolona až po současné autory a ve středu 7. listopadu 2018 jsme se vypravili na inkriminovaná místa – do odvodňovací štoly Punkevních jeskyní, do jeskyně Stovka a k Malému výtoku – abychom si je sami pořádně prohlédli… Pokusím se teď Vám všem co možná nejstručněji a nejjednodušeji celou situaci popsat…
Do “přelomových” let 1928-29, kdy byla vyražena odvodňovací štola, tekly vody Punkvy od přístaviště asi 200 m povrchovým korytem až k tzv. Malému propadání Punkvy (na mapě označeno číslem 1). Zde se Punkva opět “ztratila” pod zem a když jí teklo více, než bylo Malé propadání schopno pohltit, zbývající voda pokračovala dál povrchovým řečištěm. Od časů Wankela, Absolonova dědečka (pohybujeme se tedy někde v polovině 19. století) se předpokládalo, že Punkva “mizející” v Malém propadání se asi po 100 metrech cesty podzemím objevuje na povrchu v Malém výtoku (č. 2) obohacená o tzv. ostrovské a vilémovické vody (pozn.: Jedná se o přítoky z východu – Lopač, Krasovský potok, Vilémovický potok a další menší toky. Do dnešního dne tato oblast představuje pro jeskyňáře obrovskou výzvu, protože podzemní systém těchto toků je stále neznámý a “objevitelský potenciál” je zde tudíž opravdu veliký!). To, že ostrovské a vilémovické vody tečou do Malého výtoku, pozorní pozorovatelé pochopili, když sledovali jejich bouřkou zkalené vody ztrácející se do podzemí a adekvátně do hněda zbarvené vody pak vytékaly z Malého výtoku, přičemž Punkva v Macoše a v Punkevních jeskyních zůstala čistá, bouřkovým kalem nedotčená.
Absolon ve své obsáhlé monografie Moravský kras (Academia, 1970) mluví o změně názoru na Malý výtok po vyražení štoly a přiznává mu funkci vývěru ostrovských a vilémovických vod. Ano, to je hezké, ale kam teče Punkva z Malého propadání?! Tuto otázku nechává bez povšimnutí…
Zásadní změna v odtokových poměrech Punkvy pod Punkevními jeskyněmi tedy nastala před devadesáti lety, kdy byla skalním masivem na levém břehu Punkvy vystřílena štola pro regulaci hladiny na plavbě Punkevními jeskyněmi. Regulace hladiny znamená, že převážné průtokové množství Punkvy teče z Punkevních jeskyní touto štolou a zbylá voda pokračuje od přístaviště povrchovým korytem k Malému propadání. Karel Absolon měl sílu strojů rád, jak jsem psal už ve svém příspěvku o Nové Rasovně… Usiloval o průboj k Macoše vodní cestou a stavba odvodňovacího tunelu mu díky spádovým poměrům slibovala snížení hladiny Punkvy v Punkevních jeskyních až o 6 m. Tož to se muselo využít! Dnes by to už asi neklaplo, ale tehdy mu karta šla… V levém břehu Punkvy nechal skalním masivem razit 450 m dlouhý tunel a na jeho začátku nainstalovat stavidlo (č. 3), jehož pomocí je hladina Punkvy od té doby udržována na požadované úrovni. Zároveň toto opatření představuje protipovodňovou ochranu prohlídkové trasy Punkevních jeskyní.
Při ražbě tunelu bylo protnuto více jeskyní a trativodů. Tím hydrologicky nejvýznamnějším je jeskyně Stovka (její název je odvozen od toho, že ji štola přeťala 100 m od jejího ústí do Pustého žlebu – viz mapa), kterou, jak je dnes prokázáno barvícími pokusy, směřují k Malému výtoku vody od Ostrova a Vilémovic. V závislosti na vodním stavu určité množství těchto “východních” vod vytéká i z jeskyně Čtyřicítka (název vznikl obdobně jako u Stovky), při naší návštěvě štoly pár vteřinových litrů teklo z pukliny pod vchodem do Čtyřicítky. Při procházce štolou však vidíme také několik přítoků z protilehlé stěny, tedy zprava (bráno ve směru toku vody), z nichž ten největší je v mapě označen číslem 4 (představuje pokračování Stovky, jejíž k severu klesající chodba byla štolou přeťata ve svém stropě; tedy chodba přítoku č. 4 se k severu záhy noří pod hladinu). Tedy to jsou vody Punkvy, které sem směřují od Malého propadání! V následujících odstavcích více rozvedu…
Bilanční měření “Malé propadání Punkvy – odvodňovací štola” (13. listopadu 2018)
Po tom, co jsem viděl před týdnem, nedalo mi to a rozhodl jsem se udělat alespoň takovou malou bilanci Punkevních vod od Malého propadání do odvodňovací štoly. Byla to akce “na rychlo”, abychom získali alespoň orientační představu pro další, lépe připravené měření.
Vodní stav na LG Skalní Mlýn (č. 8) byl v úterý 13. listopadu krátce po obědě 16 cm, což podle platné měrné křivky představuje průtok 95 l/s. Jako první jsem změřil průtok Punkvy tekoucí od přístaviště (Výtok Punkvy) do Malého propadání, tedy množství vody pokračující podzemními trativody do odvodňovací štoly (a nejen tam…?). Dělalo to 52 l/s. Poté jsme se s kolegou odebrali do štoly. Pozorně jsme sledovali pravou stěnu štoly, ze které Punkva přitéká. První slabý přítok po cestě ke stavidlu (odhadem cca 1 až 2 dcl/s) byl patrný hned naproti vchodu do Čtyřicítky, ten sem ale asi prosakuje už z řečiště pod Malým výtokem, jak napovídá pohled do mapy, tím pádem by se mělo jednat o ostrovsko-vilémovické vody… Hlavní přítok, tentokrát už z Punkvy, je o něco dál, naproti vchodu do Stovky (č. 4). Trativod má při ústí do štoly šířku necelých tří metrů, voda z něj ale vytéká značně pomalu. Pro měření průtoku jsme zvolili ultrazvukový přístroj FlowTracker od firmy SonTek, fungující na bázi Dopplerova efektu. Kolega naměřil 26 l/s. Já jsem šel dál, po cestě bylo v pravé stěně patrných pár slabých přítoků v řádu opět maximálně 2 dcl/s. Asi 70 m od ústí Stovky je přítok o něco vydatnější a po dalších 15 metrech další větší přítok (místo č. 7). Oba jsou rozměrově menší (první má šířku 14 cm, druhý přibližně půl metru), voda z nich ale vytéká výrazně rychleji než naproti Stovce. K měření jsem použil hydrometrickou vrtuli, průtok v prvním menším dělal 2 l/s, v tom druhém větším 13 l/s. Cestou dál ke stavidlu jsem narazil ještě na jeden drobný přítok, opět tak 1 až 2 dcl/s.
Když tedy sečtu průtoky z pravé stěny štoly – ze tří měřených trativodů, plus k tomu jeden vteřinový litr za všechny ty další drobné přítoky, dohromady dostanu 42 l/s. Do Malého propadání teklo 52 l/s, takže 10 vteřinových litrů se nám někde “fláká”. Nejpravděpodobněji tečou také do štoly, ale ústí do ní těsně nad jejím dnem, takže nejsou okem patrné. Část může směřovat také od Malého propadání přímo do Malého výtoku, ani na tom by nebylo nic divného. To je tedy současná situace. Možné cesty vody jsou schematicky naznačeny v mapě (modré šipky).
Pro stanovení jednoznačnějších závěrů bude třeba vykonat další, důkladnější bilanční měření. Kromě výše popsaných měřených profilů se nabízí měření vody vytékající z Malého výtoku a průtoku Punkvy ve štole v různých vzdálenostech od jejího ústí do žlebu. Nicméně, současná situace napovídá, že v časech neovlivněných odvodňovací štolou Punkva z Malého propadání tekla stejnými trativody jako dnes (viz modré šipky v mapě) jak k jihu a jihozápadu vstříc ostrovsko-vilémovickým vodám, tak k západu přímo do Malého výtoku. Určitá část těchto vod dospěla až k místu č. 5, kde se spojila s ostrovsko-vilémovickými vodami a níže položeným trativodem (probíhá pod odvodňovací štolou, se kterou se mimoúrovňově kříží v místě č. 6) pak pokračovala opačným směrem k Malému výtoku. Tak jako dnes vše záviselo na momentálním vodním stavu.
Z výše uvedeného snad plyne, že hydrologická situace zde nebyla a není nijak jednoduchá. Bylo by zajímavé, mít možnost vše zkoumat bez ovlivnění technickým dílem štoly, ale to je už nenávratně ztraceno. Když se to tak vezme… každá přehrada se dá jednou vypustit a zbourat a staré říční údolí se po pár desítkách let “zvetí” a za tisíc let ani nebudeme vědět, že tu nějaká přehrada byla. Toto ale o krasu rozhodně neplatí! Vápence se sice rozpouští, jeskynní chodby se zanášejí, proplachují a bortí, ale aby byl “smazán” hydrologický vliv technického zákroku takového rozsahu, jako je Punkevní odvodňovací štola, musela by nastat změna srovnatelná třeba se vznikem propasti Macocha… A to jsou události přicházející už po desítkách tisíc let…
Každopádně… Karel Absolon si svůj sen o odvodňovací štole musel vybojovat. Trvalo mu to celých pět let, než svoje odpůrce přesvědčil. Pročítal jsem se kapitolami jeho monografie, kde se této věci věnuje a je zajímavé, že argumentům týkajících se něčeho jako je ochrana přírody, neřkuli nevratná změna hydrologického režimu Punkvy, vůbec čelit nemusel. Ono se ani není čemu divit… Většina jeho oponentů neměla o krasové hydrologii ani ponětí, v té době panovaly i mezi odborníky dosti rozdílné názory na to, jak to pod hladinou krasové vody vlastně vypadá… (pozn.: Mnozí zde očekávali průlinovou propustnost, jakou známe třeba z pískovcových sedimentů a ne “otevřené” chodby.) Souhlasil bych s Absolonem, že boj vedl hlavně “s lidskou pošetilostí, hloupostí a závistí”. No jo… Ale kdyby ty špatné vlastnosti tehdy zvítězily, nemusel bych tu teď žehrat nad ztrátou přirozeného hydrologického režimu Punkvy…
