Po dlouhé době jsem si dnes večer vzpomněl na text Tonyho Ducháčka, který jsem si za vlhkého podvečera zanotoval na zahrádce. Čím to? Asi, že jsou ty “dušičky”…
Usedáme v tmavým expressu
projedeme dlouhým tunelem
zapomenu starou adresu
karty máme ve svým popisu
před námi je jistá naděje
A průvodčí ve svým vobleku
hosty svoje rád si vybírá
koho vezme sebou přes řeku
a stahuje v kupé roletu
jinde zvolna vokna zavírá
Uháníme v tmavým expressu
projedeme dlouhým tunelem
zapomenu starou adresu
karty máme ve svým popisu
před námi je jistá naděje
Tony Ducháček, Express, CD Nepohádka (2000)
Tony Ducháček je lídr legendární pražské kapely Garáž, od roku 1993 Tony Ducháček&Garage. Já jsem si ho oblíbil v době, kdy zpíval hlavně o holkách… sex, drogy, rock`n`roll ala Praha, Žižkov. Později jeho texty často specificky nahlížely až na filozofická témata a v současné chvíli se musím přiznat, že jeho tvorbu už zas tak moc nesleduju. Jsem zkrátka špatný fanoušek, literární nebo hudební kritik už vůbec nejsem, takže je to vlastně úplně jedno…
Nicméně, můj laický pohled říká, že se Tony “po svém” docela často zaobíral tématem “řeka”. Asi proto to sem píšu… Ale další omáčka mě k tomu už moc nenapadá… Celý je to jaksi “na vodě”, tak si dáme Tonyho ještě jednou…
Plamenem ti cestu udělám
neskutečným žárem sopečným
aby jsi se, řeko, dostala
do srdcí svých dětí nešťastných.
Rozpálíš se mocnou rychlostí
do oblastí, kde tě neznali
neseš s sebou všechna tajemství
který byly v skále schovaný.
Pojď honem, umej tuhle špínu
ať se můžem vrátit nazpátek
nebo vyschnem život beze smíchu
hele pocem, tvůj jsem kašpárek.
Tony Ducháček, Řeka, CD Apogeum (1996)
No nazdar… Doufám, že to nebyl Tony, kdo na Moravu přivolal tu velkou vodu léta 1997… Asi bychom měli začít brát básníky trochu vážněji… Takže to beru jako takový nultý výkop do tmy. Možná příště dám k lepšímu zase něco od nějakého kašpárka… A možná to udělá někdo jiný…?
