“Tak jsem rád, že jsme to tak krásně stihli…” říkal jsem si v pátek odpoledne Na Střeláku u brněnského Anthroposu po naší čtvrteční skenovací akci v Amatérské jeskyni. Seděl jsem na zahrádce pod slunečníkem, který po tak dlouhé době převzal roli deštníku… Předpověď na víkend byla také docela optimistická, déšť… Takže “Goodbye Altamiro!”, aspoň na čas? No doufal jsem…
Ve čtvrtek 23. srpna se naše klasická “skenovací” skupina (Franta Kuda z Geoniky AV ČR, já a kolega Karel) vydává do Amatérky, aby zmapovala kousek jeskyně, který na mapě chybí – propojení přítoku Sloupského potoka do Bludiště M. Šlechty (“naši” Altamiru) s Jezerní propastí. Stálo nás to pět skenovacích stanovišť na přítoku Sloupského potoka a devět v odbočce k Jezerní propasti a v ní samotné. To je asi sedm hodin radostné práce. A tím bych v podstatě mohl skončit… Nebo spíš chtěl… Ano, přál jsem si rozloučit se s Altamirou, těšil jsem se na víkendový déšť, na to, že hladina Punkvy stoupne a my si od jeskyní na chvíli trochu odpočineme…
Ale tak jednoduché to nebude. V Brně asi pršelo nejvíc zrovna v té chvíli, kdy jsem se v pátek po cestě z práce stavil na pivo. Jinak nic moc, hladina Punkvy v Macoše se o víkendu ani nehla, respektive ještě mírně poklesla. Na přítoku Sloupského potoka to bude stopro stejné…
Význam tohoto místa, kterému jsem zde věnoval už několik příspěvků, se může jevit jako banální, ale není to tak… Bílá voda se ke Sloupskému potoku v Amatérské jeskyni připojuje více trativody, tedy nejedná se o jednoduchý soutok, spíše o takovou deltu. A právě toto místo, které je historicky označováno jako “Přítokový sifon Sloupského potoka”, je nejvýše položeným (známým!) bodem této soutokové delty… Zde tedy poprvé narazíme na Punkvu! V říjnu 2015 nám to ukázala data z tlakové sondy, viz náš článek ve Speleofóru 2016. Ale aspoň ve zkratce… Do relativně vyschlého podzemí (zdaleka ne tolik jako letos) vtekla vlna z vypuštěného Panského rybníka v Rozstání na Bílé vodě. Nebylo to na objednávku, o to větší radost mi tehdy rybáři udělali. Sondy v Bludišti M. Šlechty zaznamenaly vzestup hladiny a poprvé tak bylo dokázáno, že Bílá voda do Bludiště vstupuje. Hladina v Přítokovém sifonu Sloupského potoka se zvedla taky, což znamená, že už zde můžeme mluvit o Punkvě.
Navíc se jedná o místo morfologicky zajímavé. Jezerní propast v těsné blízkosti Rozlehlé chodby a na ni k jihu navazující přítokový sifon Sloupského potoka/Punkvy (ať si každý vybere, co je mu milejší). Jezerní propast je hluboká a převážně vertikální díra, dnes s převýšením z horního “balkónu” k hladině vody cca 20 m, naopak přítokový sifon je Bludištěm “vítán” sedimentární bariérou výšky asi 14 m od dnešní hladiny. Tato sedimentární bariéra je určující pro hydrologii celého Bludiště, ale to by bylo na delší povídání. Každopádně kvůli této bariéře vykazuje soustava “Přítokový sifon – Jezerní propast” mimořádnou rozkolísanost hladiny vody, navíc s možností měřit hladinu od minimálních vodních stavů po maximální.
Sestup k sifonu ve směru od Bludiště je tedy pozvolný, chodbou “světlého” průměru zhruba 3 m, dno je vyplněno krásně zaobleným hrubým štěrkem a je otázka, jak hluboko se vlastně nachází skalní podklad. Zvolna sejdeme dolů a když je sucho, dostaneme se až do Altamiry. Posedíme u Punkvy a uvědomíme si, že je pořádné sucho, protože jinak bychom se sem nedostali… Je fakt, že Altamira se nám ukazuje poměrně zřídkakdy… Kromě našeho letošního pozorování vím pouze o zmínce speleopotápěče M. Piškuly o návštěvě tohoto místa “suchou nohou” v “extrémně suchém” roce 1983 (viz Motyčka a kol.: Amatérská jeskyně, 2000). Tento rok byl skutečně velice suchý, průtok v Punkvě na LG Skalní Mlýn byl ve svém minimu vyhodnocen na 100 vteřinových litrů, což je na toto povodí skutečně málo. Statistická hranice sucha na LG Skalní Mlýn je 129 litrů za sekundu… Dle záznamu z našeho hladinoměru byla Altamira přístupná i v roce 2017, přibližně od konce srpna do půlky září, kdy průtok v Punkvě na Skalním Mlýně klesl až na 90 l/s, ale vstup byl s největší pravděpodobností volný také tři týdny na přelomu června a července toho samého roku, kdy průtok Punkvy klesl na 107 l/s. Nikdo si toho ale v jeskyni pravděpodobně nevšiml… (nebo???). Je otázkou, jak to bylo v druhé půlce června a pár dní v červenci 2014, kdy teklo Punkvou 108 l/s… V září 2004 byl průtok Skalním Mlýnem po tři týdny vyhodnocen na 83 l/s. Pak až leden 1990 snad skýtal možnost vstoupit do Altamiry (100 l/s). A následuje už zmiňované pozorování M. Piškuly z října 1983. Historicky “nejdramatičtější” suchá perioda na Punkvě nastala v roce 1954. (pozn.: Pozorování na LG Skalní Mlýn sahá do roku 1923.) Altamira mohla být přístupná od konce srpna, kdy průtok postupně klesl na 80 l/s až do začátku října (40 l/s!) a pak po menší vlnce opět od půlky října s vyvrcholením na začátku prosince znovu na 40 vteřinových litrech. To už je síla…
A letos? Velmi pravděpodobně byla Altamira přístupná už v druhé půlce června, ale my jsme ji navštívili až 3. července (viz příspěvek ze 7.7.). To jsme si ve vstupní části ještě “nabrali” do holínek. Průtok v Punkvě na Skalním Mlýně toho dne předběžně odhaduji na 118 l/s. (pozn.: Letošní průtoky na LG Skalní Mlýn teprve vyhodnotím.) Od té doby je Altamira stále přístupná, až na krátké bouřkové epizody, a voda v ní pořád klesá. Také průtok v Punkvě klesá, začíná atakovat hranici 70 l/s.
Celá věc bude chtít detailnější zhodnocení, nejen letošních průtoků, ale i pohled do minulosti jsem zde pouze zkratkovitě nastínil. Také si musíme uvědomit, že srovnání výšky hladiny v přítokovém sifonu Punkvy do Bludiště s průtokem na LG Skalní Mlýn zde používám pouze orientačně, obě hodnoty spolu sice korelují, ale ne stoprocentně. Vzhledem k tomu, že hodnoty průtoků na LG Skalní Mlýn máme vyhodnoceny už od listopadu 1923, snaha o alespoň maličké poodkrytí chování vody v Amatérské jeskyni dávno před jejím objevením je lákavá…
Pozn.: Příspěvek bude aktualizován, jakmile Franta Kuda dodá zpracovaný 2D výstup ze skeneru – mapu propojení přítokového sifonu Punkvy s Jezerní propastí.