Suspendované částice (anglicky Particulate Matter, zkráceně PMx) jsou laicky řečeno prachové částice. Obecně se jedná o směs různorodých částic pevného a kapalného skupenství (tzv. aerosol) suspendovaných (rozptýlených) v ovzduší.
Indexy za zkratkou PM značí velikost částic. PM10 například značí soubor suspendovaných částic s aerodynamickým průměrem do 10 µm.
Chemické složení a morfologie (velikost a tvar) těchto částic je variabilní a závisí na původu dané částice. Na částice se může vázat řada toxických látek, jako například těžké kovy či karcinogenní benzo[a]pyren.
Podle mechanizmu vzniku rozlišujeme dva typy částic – primární a sekundární. Primární částice jsou takové
částice, které byly emitovány do ovzduší přímo, ať už například erozí půdy či během spalovacího procesu, zejména při nedokonalém spalování. Naopak sekundární částice vznikají až reakcemi plynných prekurzorů (výchozích látek reakce) v ovzduší i s přispěním slunečního záření. Sekundární částice mohou vznikat velmi daleko od primárních zdrojů svých emisí.
V závislosti na své velikosti se mohou primární i sekundární částice šířit ovzduším na velmi velké vzdálenosti. Do ČR se například tímto způsobem může dostat znečištění i z okolních států a naopak.
Kromě řady zdrojů souvisejících s lidskou činností existují i přírodní zdroje PM, jako například lesní požáry či eroze půdy.
Imisní limity pro ochranu zdraví
Pro PM jsou v zákoně o ochraně ovzduší stanoveny tři imisní limity:
- imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM10 (40 µg∙m–3)
- imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM2,5 (20 µg∙m–3, do roku 2019 25 µg∙m–3)
- imisní limit pro 24h průměrnou koncentraci PM10 (50 µg∙m–3, maximální počet překročení za rok je 35×)
Vliv na zdraví
Obecně platí, že čím je částice menší, tím proniká hlouběji do dýchacího systému, a tak může negativně ovlivňovat lidské zdraví v závislosti na svém chemickém složení či tvaru. Nejnebezpečnější jsou tzv. ultrajemné částice, které mohou pronikat až přímo do krevního oběhu.
Zdroje
Kromě řady zdrojů je jednoznačně nejvýznamnějším zdrojem antropogenních emisí primárních PMx na republikové úrovni lokální vytápění domácností, tedy zejména vytápění ve starých kotlích na tuhá paliva. U PM10 tvoří domácnosti přes 60 % celkových emisí primárních částic, u menších PM2,5 dokonce více než 75 %. Dalším významným zdrojem PM10 jsou orné práce (do 10 %) či například energetika a výroba tepla. Vliv dopravy zde není tak vysoký, u PM10 tvoří výfukové emise a otěry osobních vozů kolem 6 %.
