Emise CO₂ a dalších skleníkových plynů

Na této stránce si přiblížíme podrobné informace o emisích skleníkových plynů a dalších tématech s tímto spojených prostřednictvím čísel a grafů. Podíváme se na to, který region či země má emise nejvyšší, jak se tyto podíly a absolutní emise vyvíjely v historii a mnoho dalšího.

Autor: Jáchym Brzezina

Obsah

1. Globální teplota vzduchu
2. CO₂ koncentrace
3. CO₂ emise podle regionu
4. Emise CO₂ na obyvatele
5. Emise CO₂ podle zemí (absolutní hodnoty)
6. Podíl zemí na celkových CO₂ emisích
7. Kumulativní emise CO₂ podle zemí
8. Vliv importu a exportu
9. Emise CO₂ podle paliva
10. CO₂ emise podle sektoru
11. Emise CO₂ na osobu ku hrubému domácímu produktu (GDP) na osobu
12. Ostatní skleníkové plyny
13. Budoucí vývoj
14. Zdroje dat

 

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře jsou velmi ožehavým tématem poslední doby. Zvyšování koncentrací skleníkových plynů (greenhouse gases, GHGs) v atmosféře způsobuje globální oteplování, což má celou řadu negativních dopadů pro lidstvo. Největší vliv má v tomto směru zvyšování koncentrací oxidu uhličitého (CO₂).

 

Globální teplota vzduchu

Od doby před průmyslovou revolucí narostla průměrná globální teplota o více než 1 °C. Následující graf ukazuje odchylku průměrné roční teploty od normálu 1961-1990. Červená čára ukazuje průměrnou hodnotu, šedé linie značí horní a dolní interval spolehlivosti. Prudký nárůst vidíme zejména od 80. let minulého století.

Globální průměrná teplota relativně k normálu 1961-1990. Červená čára značí medián odchylky, šedé značí mez 95% intervalu spolehlivosti. Tlačítkem “Change region” vlevo dole můžete změnit region (Northern hemisphere – Severní polokoule, Southern hemisphere – Jižní polokoule). 

CO₂ koncentrace

V současnosti je koncentrace CO₂ na Zemi nejvyšší za posledních 800 tisíc let. V dávné minulosti sice byly koncentrace ještě vyšší, ale alarmující je zejména současný prudký nárůst. Ten je připisován zvyšujícími se emisemi skleníkových plynů. V následujícím grafu vidíme průběh koncentrací CO₂ od doby před 800 tisíci lety až do současnosti. Pravidelné nárůsty a poklesy lze připsat střídání dob ledových. Po dlouhou dobu nedosáhly koncentrace CO₂ hodnoty 300 ppm (parts per million, molekul na jeden milion). Nyní jsou však již vyšší než 400 ppm. Pokud si graf přiblížíte na současnost (přetažením levého táhla pod grafem směrem doprava) uvidíte, že prudký nárůst začal především ve 20. století (určitý nárůst ještě dříve).

Globální průměrné koncentrace CO2 v atmosféře. Data daleko do minulosti jsou získávána z vzorku vzduchu ukrytém v bublinkách ledu z dávných dob (vysvětleno např. zde). Modrým táhlem můžete měnit časový rozsah zobrazený v grafu.

CO₂ emise podle regionu

Zajímavý je jistě také vývoj emisí CO₂ dle jednotlivých regionů. Následující graf ukazuje tento vývoj od roku 1750 až po současnost. Kliknutím na relativní škálu (zaškrtněte “relative” v levém dolním rohu) se zobrazí relativní procentuální škála. Je dobře vidět, že v polovině 18. století lze připisovat takřka veškeré emise CO₂ Evropě. Podíl Evropy se poté začal snižovat s tím, jak začaly CO₂ emitovat i další části světa. Od poloviny 20. století vidíme výrazně se zvyšující podíl Číny a dalších zemí v Asii. Pokud se podíváme na absolutní škálu, pak kolem roku 1900 činily globální emise CO₂ přibližně 2 miliardy tun, zatímco o 115 let později, v roce 2015, už to bylo 36 miliard tun (18násobný nárůst). Podle některých zdrojů dochází v posledních letech ke stabilizaci emisí CO₂, podle dat z Global Carbon Project emise stále rostou, v roce 2018 o 2,7 % a o rok později o 0,6 %.

Celkové emise podle regionů v průběhu času. Zaškrtnutím pole “relative” v levém dolním rohu můžete přepínat mezi relativními a absolutními hodnotami. 28 zemí EU (EU-28), Evropa – ostatní (EU – other), USA (United States), Amerika – ostatní (Americas – other), Střední východ (Middle East), Afrika (Africa), Indie (India), Čína (China), Asie a Pacifik – ostatní (Asia and Pacific – other), Mezinárodní přeprava (International transport).

Emise CO₂ na obyvatele

Srovnávat emise jednotlivých zemí může být mírně zavádějící. Je totiž logické, že například Čína bude mít vyšší emise než Česká republika, protože se jedná o zemi s téměř 140x více obyvateli a více než stonásobnou rozlohou. V tomto směru je tedy vhodné přepočítat emise na počet obyvatel, tedy spočítat emise CO₂ na jednoho obyvatele. V tomto grafu není bráno v potaz, kam se zboží převáží, jedná se o emise, které byly v dané zemi vyprodukovány.

Na první pohled jsou vidět velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a celá mapa vypadá o hodně jinak, než mapa ukazující absolutní čísla. Nejvyšší emise na obyvatele mají země na arabském poloostrovu s rozvinutým ropným průmyslem – například Kuvajt nebo Spojené arabské emiráty. Naopak nejnižších hodnot dosahují země střední Afriky, Papua Nová Guinea nebo například Afghánistán.

Ze zemí, které mají relativně vysoké emise CO₂ na obyvatele v roce 2017 a zároveň se jedná o země s relativně vysokým počtem obyvatel, můžeme jmenovat například Spojené státy americké (16,24 t), Austrálii (16,90 t) nebo Kanadu (15,64 t). Celosvětový průměr činí 4,8 tun na osobu za rok. Předchozí tři zmíněné země tedy produkují ročně na osobu více než trojnásobek.

Na první pohled by se mohlo zdát, že emise na osobu do značné míry souvisí s rozvinutostí dané země a životními standardy. To však úplně není pravda. Například řada velmi rozvinutých zemí v Evropě má na osobu emise CO₂ relativně nízké – jmenovat můžeme třeba Švédsko (4,19 t), Velkou Británii (5,18 t), Francii (5,48 t). V České republice to podle tohoto zdroje dat z roku 2017 bylo něco málo přes 10 t na osobu. Podobně jako Česká republika je na tom například Německo nebo Nizozemsko. Klíčovou roli v rozdílech mezi jednotlivými zeměmi v Evropě hraje zdroj energie. Například Velká Británie nebo Francie mají vysoký podíl výroby elektřiny z jaderných elektráren, v některých dalších zemích v Evropě je zase výrazně vyšší podíl obnovitelných zdrojů, což do značné míry souvisí s místními podmínkami – rychlosti větru, dostupnost geotermálních zdrojů, intenzita sluneční radiace atd.

Jak ovládat mapu:

• kliknutím na konkrétní zemi zobrazíte průběh vývoje emisí CO₂ na obyvatele s možností přidání další země pro srovnání. Do mapy se vrátíte tlačítkem Map pod mapou.
• najetím na legendu se zobrazí země spadající do dané kategorie.
• kliknutím na tlačítko “Přehrát” (trojúhelník pod mapu) se spustí animace průběhu. Nebo si můžete táhlem manuálně přejíždět v čase.

CO₂ emise na obyvatele v tunách za rok. 

Emise CO₂ podle zemí (absolutní čísla)

Výše uvedený odstavec pojednával o emisích na obyvatele. V absolutních číslech je samozřejmě rozložení a pořadí jednotlivých zemí od nejvyšších po nejnižší značně odlišné. V současné době je největší množství emisí produkováno v Asii (53 %) – je to ale také kontinent, na kterém žije 60 % světové populace. Celkové emise Asie jako celku jsou tedy na obyvatele pod hranicí světového průměru. Ze všech zemí je nejvyšší množství emitováno v Číně a to s velkým náskokem (9,84 tun ročně), následují pak Spojené státy Americké (5,27 miliard tun). Celkově bylo v roce 2017 vyprodukováno 36,2 miliard tun CO₂, Čína tedy emituje téměř 25 % globálního množství. Severní Amerika s 18 % z globálního celku je svými emisemi velmi podobná Evropě (17 % globálního celku). V rámci Evropy (6,1 mld. tun) pak na EU-28 připadá 3,5 mld tun. Na další kontinenty pak v roce 2017 připadalo 1,3 mld tun (Afrika, 3,7 % světových emisí), 1,1 mld tun (Jižní Amerika, 3,2 % světových emisí), 0,5 mld tun (Oceánie, 1,3 % světových emisí). Celkem 1,15 mld tun ročně nelze připsat žádné zemi a jedná se o emise z mezinárodní osobní a nákladní přepravy (3,2 % světových emisí).

V Asii, jak již bylo řečeno, má emise jednoznačně nejvyšší Čína, následuje pak Indie a Japonsko. V Severní Americe dominují Spojené státy Americké, následovány Kanadou a Mexikem. V Evropě má emise nejvyšší EU-28, následuje Rusko a Turecko. V Africe připadá nejvyšší množství na Jihoafrickou republiku, v Jižní Americe na Brazílii, v Oceánii na Austrálii.

Následující mapa je velmi podobná předchozí mapě, ale namísto emisí na obyvatele ukazuje celkové absolutní hodnoty pro jednotlivé země.

Jak ovládat mapu:

• kliknutím na konkrétní zemi zobrazíte průběh vývoje emisí CO₂  s možností přidání další země pro srovnání. Do mapy se vrátíte tlačítkem Map pod mapou.
• najetím na legendu se zobrazí země spadající do dané kategorie.
• kliknutím na tlačítko “Přehrát” (trojúhelník pod mapu) se spustí animace průběhu. Nebo si můžete táhlem manuálně přejíždět v čase.

Celkové roční emise CO₂ pro jednotlivé země v průběhu času (million = milion, billion = miliarda).

Podíl zemí na celkových emisích CO₂

O podílu jednotlivých zemí jsme mluvili již v předchozím odstavci. Názorněji však tento podíl ukazuje následující mapa, která navíc ukazuje i historický vývoj od roku 1750. Zpočátku byly takřka veškeré světové emise koncentrované na území Velké Británie a to dokonce až do roku 1888, kdy se ujaly nevalného prvenství Spojené státy Americké. Toto je dáno faktem, že Velká Británie byla první zemí, kde odstartovala průmyslová revoluce. V posledních dekádách pozorujeme výrazný nárůst podílu Asie. Toto souvisí s rozvojem těchto zemí, což nejlépe ilustruje průměrný věk dožití, který v roce 1950 představoval v Asii 41 let, o 33 let méně, než je tomu nyní (74 let).

Roční podíl emisí dané země na celosvětových emisích CO₂ v průběhu času. 

Kumulativní emise CO₂ podle zemí

Až doteď jsme se zabývali pouze emisemi v jednotlivé roky. Jak jsme viděli na předchozích mapách, podíl a množství emitované jednotlivými zeměmi se od roku 1750 velmi měnilo. Pojďme se tedy teď podívat na to, jak vypadá situace, pokud spočítáme celkové emise na jednotlivé regiony a země od roku 1751.

Odhaduje se, že celkové množství emitovaného CO₂ od roku 1751 antropogenní činností je přibližně 1,5 bilionů tun CO₂. Následující data tedy ukazují kumulativní součet emisí CO₂ jednotlivých zemí a regionů za období 1751 až 2017.

Podle regionů

Region	Kumulativní emise CO2	Podíl ze světového kumulativního celku	Nejvyšší emise
Evropa	514 mld. tun	33 %	EU-28
Severní Amerika	457 mld. tun	29 %	Spojené státy Americké
Asie	457 mld. tun	29 %	Čína
Afrika	43 mld. tun	3 %	Jihoafrická republika
Jižní Amerika	40 mld. tun	3 %	Brazílie
Oceánie	20 mld. tun	1,2 %	Austrálie

Jak tedy vidíme, největší podíl má historicky stále Evropa (třetinový). Následuje vyrovnaně Asie a Severní Amerika – vzhledem k současnému trendu je ale jasné, že Asie v brzké době bude mít kumulativní emise vyšší než Severní Amerika a výhledově i než Evropa, protože právě v Asii nyní emise nejrychleji rostou.

Podle zemí

Ze všech zemí na světě mají momentálně nejvyšší kumulativní emise CO₂ Spojené státy Americké (400 mld. tun, přibližně čtvrtina světových kumulativních emisí CO₂ od roku 1751). Kumulativní součet USA je v tuto chvíli víceméně přesně dvojnásobný, než kolik činí součet Číny (200 mld. tun). Významný podíl má také Rusko (100 mld. tun). Naopak některé dnes významné země nemají významný historický podíl, protože jejich emise narostly výrazně až v poslední době (například Indie nebo Brazílie). Z evropských zemí má nejvyšší kumulativní emise CO₂ Velká Británie (77,1 mld. tun) a Německo (90,6 mld. tun).

Jak ovládat mapu:

• kliknutím na konkrétní zemi zobrazíte průběh vývoje kumulativních emisí CO₂  s možností přidání další země pro srovnání. Do mapy se vrátíte tlačítkem Map pod mapou.
• najetím na legendu se zobrazí země spadající do dané kategorie.
• kliknutím na tlačítko “Přehrát” (trojúhelník pod mapu) se spustí animace průběhu. Nebo si můžete táhlem manuálně přejíždět v čase.

Kumulativní emise CO₂ ze spalování fosilních paliv a výroby cementu pro jednotlivé země od roku 1751 (million = milion, billion = miliarda).

Průběh podílu jednotlivých zemí na kumulativních světových emisích CO₂ ukazuje následující mapa.

Průběh podílu kumulativních emisí CO₂ jednotlivých zemí na celkovém kumulativním součtu pro celý svět od roku 1751.

Vliv importu a exportu

Všechna předcházející data se zabývala emisemi jednotlivých zemí či regionů podle toho, kde dané emise vznikají. Často však je produkt, který byl vyroben v jedné zemi a emise CO₂ spojené s výrobou tedy připadly právě na tuto zemi, nakonec skončil v jiné zemi, kde byl prodán a využit. Následující mapa zohledňuje právě export a import jednotlivých zemí. Červeně zbarvené země mají vyšší emise CO₂ spojené s importem než emise CO₂ spojené s exportem. Naopak země zbarvené do modra mají emise CO₂ spojené s exportem vyšší než emise spojené s importem. Jako příklad můžeme uvést Českou republiku – ta má poměr -0,29 %, což znamená, že emise spojené s exportem převažují a tento rozdíl je ekvivalentní 0,29 % celkových ročních emisí. Pokud bychom tedy vzali v potaz emise CO₂ na zemi přepočtené na cílovou destinaci produktu, jehož výroba emise zapříčinila, emise ČR by byly o 0,29 % nižší. Naopak například Spojené státy americké mají hodnotu +7,7 %, což znamená, že po přepočtu by emise USA byly o 7,7 % vyšší. Rovněž si všimněte modrého zbarvení Číny – země s nejvyššími emisemi CO₂ na světě, která má však poměr -13,9 %, což znamená, že řada výrobků, jejichž výroba je zodpovědná za emise CO₂, končí v jiných zemích, což asi nikoho nepřekvapí.

Většina evropských zemí má vyšší emise importu než exportu. Česká republika je v tomto směru výjimkou, byť je tento podíl pro ČR jen velmi mírně negativní. Vyšší emise z importu má také Severní Amerika, většina zemí Jižní Ameriky a velmi vysoký je tento poměr u některých afrických zemí (sami produkují CO₂ jen minimálně, ale dováží řadu výrobků). Naopak Asie má tento poměr většinou negativní, převažují emise exportu.

CO₂ emise spojené s obchodem (dovoz a vývoz, výroba a spotřeba). Poměr emisí spojených s exportem a emisí spojených s importem. 

Poměr emisí CO₂ z exportu a importu se v průběhu času měnil. Jako příklad si můžeme uvést USA a Čínu. V USA byl poměr mezi emisemi CO₂ z importu a exportu od roku 1990 do roku 1998 přibližně 0, tedy vyrovnaný. Od roku 1998 ale došlo k nárůstu poměru, tedy převládají emise CO₂ z importu (5,72 mld. tun, 2016) nad emisemi CO₂ z exportu (5,31 mld. tun, 2016). V Číně od roku 1990 vždy převládaly emise CO₂ z exportu, ale tento rozdíl se v průběhu času od 90. let minulého století zvyšuje – v roce 1990 výroba 2,06 mld. tun a spotřeba 1,97 mld. tun, v roce 2016 výroba 6,91 mld. tun a spotřeba 6,27 mld. tun. Emise z výroby tedy procentuálně narostly v poměru k spotřebě z 104,5 % na 110,2 %. Trend je zde opačný než v USA.

Emise CO₂ podle paliva

Emise CO₂ spojené s výrobou energie a průmyslovými procesy pochází z různých typů paliva. V průběhu času se podíl jednotlivých typů paliv významně měnil a dodnes je poměr velmi různorodý v různých koutech světa. Od roku 1750 přibližně do roku 1870 se jednalo takřka výhradně o uhlí (coal). Následně se začaly projevovat i další paliva a v roce 1968 poprvé převýšily emise CO₂ ze spalování ropy (oil) ty ze spalování uhlí. Od začátku 20. století se pak výrazněji začaly projevovat emise CO₂ z výroby cementu a spalování zemního plynu při těžbě (flaring). V níže uvedené mapě si můžete zobrazit buď absolutní množství nebo zaškrtnutím pole “relative” v dolním levém rohu relativní podíly. Můžete si také zobrazit jednotlivé regiony a to kliknutím na “Change country/region”. Rozdíl je také zda vznikají emise z technologie výroby nebo spalováním paliva. V případě cementu se jedná o emise z ohřevu cementárských pecí, nikoliv z technologie výroby.

Například v Evropě či Asii dominují emise ze spalování uhlí. Naopak v Severní Americe má větší podíl spalování ropy.

Emise CO₂ podle paliva (billion t = mld. tun). Zaškrtnutím “relative” vlevo dole můžete měnit mezi absolutními a relativními hodnotami. Tlačítkem Change region vlevo dole můžete měnit oblast zájmu. Uhlí (coal), ropa (oil), plyn (gas), výroba cementu (cement), spalování zemního plynu při těžbě (flaring).

CO₂ emise podle sektoru

Který sektor nejvíce přispívá k emisím CO₂? Přesně na tuto otázku odpovídá následující graf. Ten ukazuje, že největší podíl má výroba elektřiny a tepla /49,0 %) a tento podíl se od roku 1960 zvyšuje. Na druhém místě je pak sektor dopravy (20,5 %) spolu se sektorem výrobního průmyslu a stavebnictví (20,0 %). Tlačítkem Change country or region opět můžeme vybrat konkrétní oblast. Například v oblasti eurozóny také dominuje výroba elektřiny a tepla (38,8 %), vyšší význam než je celosvětový průměr ale má doprava (29,1 %). V Severní Americe tvoří výroba elektřiny a tepla 45,3 % a doprava 33,2 %. V Číně má sektor výroby elektřiny a tepla podíl poloviční (52,3 %), naopak doprava je méně významná (8,6 %). Výrazný podíl má v Číně sektor výrobního průmyslu a stavebnictví (31,7 %). V České republice představuje sektor výroby tepla a elektřiny téměř 59 %, sektor dopravy 17 % a sektor výrobního průmyslu a stavebnictví 14 %.

Podíl CO₂ emisí podle sektoru nebo zdroje. Výroba elektřiny a tepla (Electricity and heat production), doprava (transport), výrobní průmysl a stavebnictví (manufacturing industries & construction), rezidenční budovy a veřejné a komerční služby (residential buldings & commercial and public services), ostatní sektory (other sectors).

Emise CO₂ na osobu ku hrubému domácímu produktu (GDP) na osobu

Ekonomický růst znamená často vyšší spotřebu energie, vyšší míru dopravy, intenzitu průmyslu atd. Následující vizualizace dobře ilustruje silnou závislost mezi emisemi CO₂ na osobu a GDP na osobu. Na grafu jsou ale patrné také odchylky. Osa X značí hrubý domácí produkt na osobu, země nejvíce vlevo mají nejnižší GDP na osobu, naopak se zvětšující se vzdáleností od osy Y (směrem doprava) GDP na osobu stoupá. Osa Y pak ukazuje průměrné emise CO₂ na osobu. Kliknutím na legendu regionů vpravo od grafu můžete zapínat/vypínat tyto regiony v grafu. Země s průměrným GDP zaznamenaly v posledních dekádách velmi výrazný nárůst emisí CO₂ (většina kolem 25-40 %). Avšak v případě zemí s velmi nízkým hrubým domácím produktem na osobu došlo v poslední době naopak k 12% poklesu v množství emitovaného CO₂.

Data také naznačují, že je momentálně globální trend snižování rozdílů CO₂ emisí mezi jednotlivými zeměmi, avšak narůstá variabilita emisí na člověka v rámci stejných zemí. Obecně tedy můžeme říci, že se pomalu smazávají rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v průměru, ale rozdíly v emisích na osobu v rámci jedné země se zvyšují.

Kliknutím na jednotlivé kontinenty v legendě můžete aktivovat/deaktivovat jejich zobrazení.
Emise CO₂ na osobu vs. hrubý domácí produkt na osobu.

Je sice pravdou, že výše HDP a růst ekonomiky víceméně koreluje s vyššími nároky na energie, pokud by však energie pocházela z obnovitelných zdrojů, nemusí tento růst znamenat i navyšování emisí CO₂.

Jak je ale možné, že některé země se shodným GDP na osobu mají odlišné emise CO₂ na osobu? Záleží samozřejmě na tom, v čem ekonomický růst spočívá a jak k němu jednotlivé země přistupují. Obecně můžeme tento parametr označit jako ekonomickou CO₂ intenzitu. Ta měří množství CO₂ emisí na jednotku hrubého domácího produktu.

Obecně CO₂ intenzitu ovlivňují především tyto dva parametry:

• energetická účinnost – množství energie vyžadované na jednotku GDP. Tento parametr souvisí s produktivitou a účinností použitých technologií. Samozřejmě také záleží na typu ekonomické aktivity – například přechod od výroby ke službě většinou znamená nižší spotřebu energie.
• uhlíková účinnost – emise CO₂ na jednotku energie. Tento parametr je závislý především na energetických zdrojích, tedy jak byla energie vytvořena. Pokud pochází energie z obnovitelných zdrojů, jsou samozřejmě nároky CO₂ emisí výrazně nižší než při použití například uhelných elektráren.

Žádoucí je, aby se CO₂ intenzita snižovala, tedy aby nebyl ekonomický růst podmíněn růstem nebo bylo zvyšování CO₂ co možná nejmenší.

Následující graf ukazuje globální CO₂ intenzitu v kgCO₂ na dolar GDP. Pozitivním faktem je, že se intenzita od roku 1990 souvisle snižuje z 0,47 kg (1990) na 0,34 kg (2014). Data pro Českou republiku ukazují na pokles z 0,76 kg (1992) na 0,31 kg (2014). Je tedy vidět, že došlo v ČR k výrazně vyššímu poklesu než celosvětově. Ještě větší pokles zaznamenala Čína (1,41 kg v roce 1990 na 0,59 kg v roce 2014). V případě EU byl pokles z 0,34 kg (1990) na 0,18 kg (2014).

Kliknutím na “Add country” nad legendou můžete přidávat či odebírat jednotlivé další země.

Intenzita CO₂ emisí v kgCO₂ na $ GDP.

Pokles můžeme přičíst zejména zlepšujícím se technologiím a účinnosti výroby a procesů.

Rozdíl mezi jednotlivými zeměmi a závislost na GDP země ukazuje následující graf. Na ose X je vynesen hrubý domácí produkt na obyvatele, na ose Y intenzita CO₂. Jak je vidět, trend grafu připomíná oblouk – země s velmi nízkým hrubým domácím produktem na osobu mají také nízkou intenzitu CO₂. Země s rozvinutější ekonomikou mají intenzitu CO₂ naopak vyšší, avšak od určitého momentu intenzita zase klesá u těch nejrozvinutějších zemí. Tento trend se dá poměrně snadno vysvětlit – nerozvinuté země nemají příliš intenzivní průmysl ani služby. Naopak země s vyšším GDP na osobu mají průmysl a služby rozvinutější a čím rozvinutější daná země je, tím více lze očekávat, že bude například používat nejnovější technologie a mít vyšší účinnost, popř. že velkou část GDP tvoří služby. Neplatí to však plošně a jedná se pouze o obecný trend.

Kliknutím na jednotlivé kontinenty v legendě můžete aktivovat/deaktivovat jejich zobrazení.

Emisní intenzita CO₂ na GDP na osobu.

Ostatní skleníkové plyny

Skleníkové plyny zdaleka neznamenají pouze oxid uhličitý (CO₂). Patří sem například také metan (CH₄), oxid dusný (N₂O) nebo fluorid sírový. S tím že každý z těchto plynů má odlišný potenciál globálního oteplování (PGO, anglicky Global Warming Potential, GWP). Tento potenciál je arbitrární index vztahující se k CO₂. Laicky řečeno to znamená, že CO₂ má PGO rovno 1. Každý skleníkový plyn pak má určité PGO, které značí násobek potenciálu způsobovat globální oteplování ve srovnání s CO₂. PGO se pak také vztahuje k horizontu, za který srovnání hodnotíme. Například metan má v tomto směru za stoleté období PGO přibližně 25, což znamená, že stejné množství metanu způsobuje potenciálně 25x vyšší míru oteplování ve srovnání s CO₂.

Následující graf ukazuje vývoj emisí různých skleníkových plynů. Hodnota je přepočtena na ekvivalent CO₂ (tCO₂e) v tunách, tedy je brán v potaz právě PGO a ve skutečnosti je množství nižší. Z tohoto grafu tedy můžeme jasně vidět, že i po přepočtení je vliv CO₂ jednoznačně největší a to přesto, že má nižší PGO než ostatní plyny, ale emise CO₂ jsou o tolik vyšší, že rozdíl nedorovnají. Zároveň je vidět, že “náskok” CO₂ je čím dál větší.

Emise skleníkových plynů v CO₂ ekvivalentních tunách (billion = miliarda). Oxid uhličitý (carbon dioxide, CO₂), metan (methane, CH₄), oxid dusný (nitrous oxide, N₂O), částečně fluorované uhlovodíky (HFC gases), fluorid sírový (SF₆), úplně fluorované uhlovodíky (PFC gases).

Co je zdrojem jednotlivých skleníkových plynů? Jaké sektory jsou více či méně zodpovědné? Jak ukazují následující grafy, rozdělené podle sektorů mírně odlišně od předchozích, v případě CO₂ je to výroba energie, v případě metanu je hlavním zdrojem zemědělství, v případě oxidu dusného (N₂O) dominuje rovněž zemědělství a skleníkové plyny jako celek jsou emitovány především právě z výroby energie. Všechny tyto grafy používají jako měrnou jednotku ekvivalent emisí CO₂ (CO₂e).

Emise CO₂ podle sektoru (billion = miliarda). Energie (energy), zemědělství, využití půdy & lesnictví (agriculture, land use & forestry), doprava (transport), rezidenční a komerční sektor (residential and commercial), odpady (waste), ostatní zdroje (other sources).

Emise metanu podle sektoru (billion = miliarda). Zemědělství (agriculture), využití půdy (land use), energie (energy), doprava (transport), odpady (waste), rezidenční a komerční sektor (residential and commercial), průmysl (industry), mezinárodní přeprava – letecká, námořní (international bunkers), ostatní zdroje (other sources).

Emise oxidu dusného podle sektoru (billion = miliarda). Zemědělství (agriculture), využití půdy (land use), lesnictví (forestry), energie (energy), průmysl (industry), rezidenční a komerční sektor (residential and commercial), odpady (waste), doprava (transport), mezinárodní přeprava – letecká, námořní (international bunkers), ostatní zdroje (other sources).

Celkové emise skleníkových plynů v ekvivalentních tunách CO₂ (billion = miliarda). Energie (energy), zemědělství (agriculture), zdroje využití půdy (land use sources), lesnictví (forestry), doprava (transport), rezidenční a komerční sektor (residential & commercial), průmysl (industry), odpady (waste), ostatní zdroje (other sources).

Budoucí vývoj

Budoucí vývoj emisí skleníkových plynů značně závisí na tom, jaká budou přijata a jak budou dodržována opatření ke snížení těchto emisí. Následující data jsou založena na nezávislých vědeckých analýzách v rámci projektu Climate Action Tracker.

Scénáře:

• žádná opatření – projektované budoucí emise pokud nebudou přijata žádná opatření. To by v praxi znamenalo oteplení o přibližně 4,1-4,8 °C do roku 2100 ve srovnání s předindustriální érou (v tuto chvíli je teplota vyšší o 1-1,2 °C).
• současná opatření – projektováno oteplení o 3,1-3,7 °C do roku 2100 za předpokladu dodržování současných opatření, bez dalších změn.
• národní závazky – všechny země dodrží závazek v rámci Pařížské dohody. Oteplení do roku 2100 dosáhne 2,2-2,6 °C nad rámec předindustriální éry.
• oteplení o 2 °C – aby se do roku 2100 podařilo dosáhnout oteplení o pouze 2°C (tedy už pouze přibližně o 1 stupeň nad dnešní hodnotu) bylo by třeba výraznějších snah a přísnějších opatření.
• oteplení o 1,5 °C – vyžadovalo by velmi rychlá a tvrdá opatření ke snižování emisí skleníkových plynů.

Celkové emise skleníkových plynů (ekvivalentní tuny CO₂) v závislosti na různých scénářích. Bez opatření (no climate policies), současná opatření (current policies), dodržení závazků (pledges), cesty 2°C a 1,5 °C oteplení do roku 2100 oproti předindustriální éře.

Zdroje dat

• Carbon Dioxide Information Analysis Center
• T.A. Boden, G. Marland, and R.J. Andres. 2017. Global, Regional, and National Fossil-Fuel CO2 Emission
• National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA)
• Met Office Hadley Centre for Climate Science and Services
• Climate Tracker
• World Resources Institute (WRI)
• Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC)