Odpadové forum 201915 min čtení

Odpadové forum 201915 min čtení

kolegyní jsme se tento týden měli možnost zúčastnit již 14. ročníku třídenní konference Odpadové forum, která se věnovala mj. kvalitě ovzduší, kvalitě vod, oběhovému hospodářství či odpadům. V následujícím příspěvku se pokusíme popsat některé zajímavosti a informace, které během přednášek zazněly, ale i obecně nastínit situaci ohledně odpadů v České republice, Evropě i celém světě.

Nejprve si uvedeme krátký souhrn, o čem se vlastně mluvilo, následně se podíváme na některé důležité koncepty v odpadovém hospodářství a zajímavosti, které jste pravděpodobně o odpadech nevěděli.

Diskutovaná témata

Sekce věnovaná kvalitě vod se věnovala například problematice zvýšení účinnosti separace některých sloučenin z vody, využití oxidu grafenu k dekontaminaci vod od těžkých kovů a dalších polutantů a novým potenciálním metodám odstraňování těžkých kovů z kontaminovaných vod nebo čištění a znovuvyužití odpadních vod.

Část věnovaná kvalitě ovzduší se věnovala například čištění spalin, snižování emisí (například rtuti) využitím popílku a modifikovaných zeolitů, záchytem CO2 a dýmu.

Významně byly zastoupeny také přednášky na téma oběhového hospodářství, konkrétně byla pozornost věnována například přípravě odpadové legislativy ČR, ochraně zdraví v kontextu oběhového hospodářství, materiálovým inovacím, bioplastům či kalům.

V poslední části se pak hovořilo o odpadech – například metodám zpracování odpadů mletím, využití škváry ze ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů) či návrhu svozových plánů odpadu.

Kompletní přehled přednášek je k dispozici zde.

Konference v roce 2019 se zaměřila především na koncept cirkulární ekonomiky.

Cirkulární ekonomika

Pro někoho může být pojem „cirkulární ekonomika“ zcela nový. Co přesně si tedy pod tímto pojmem představit? Jedná se o koncept, ve kterém není v ideálním případě produkován žádný odpad. Jedná se tedy v podstatě o uzavřený kruh oběhu materiálů a jeho opakem je tzv. lineární ekonomika.

 

základní schéma lineární ekonomiky

 

základní schéma cirkulární ekonomiky

 

Výše uvedený koncept cirkulární ekonomiky je samozřejmě v praxi nereálný, zcela recyklovat a vše znovu využít není 100% možné – určité množství zbytkového odpadu tedy vzniká. Hlavními zásadami cirkulární ekonomiky je úspora materiálů, opětovné použití, opravy a obecně maximální využití potenciálu výrobku. Někdy se tento koncept označuje také jako „oběhové hospodářství“. Celý koncept je pak naprosto nedílnou součástí udržitelného rozvoje, stejně jako například sdílená ekonomika nebo recyklace.

Množství zdrojů a surovin je omezené a je tedy nutné jimi neplýtvat. Navíc se neustále hromadí použité a vyřazené produkty, které nejsou, nebo nelze zcela zlikvidovat. Vzniká velké množství odpadu a cirkulární ekonomika je jediným způsobem, jak dlouhodobě řešit celosvětový obrovský nárůst spotřeby a odpadu. V ideálním případě by měla cirkulární ekonomika zajistit jak ekonomický zisk (v dlouhodobém hledisku, v prvopočátku je třeba například změnit výrobní procesy a s tím jsou spojené investice), tak ochrana životního prostředí.

zjednodušené schéma cirkulární ekonomiky, upraveno podle European Parliamentary Research Service

 

Proces přechodu od lineární k cirkulární ekonomice je třeba vnímat v širším kontextu. Evropská unie považuje přechod na cirkulární ekonomiku jako jednu ze svých priorit a státy by měly opouštět od spalování a skládkování a namísto toho se snažit produkty dále využít (recyklovat) a ještě více se snažit v co největší míře eliminovat samotný vznik odpadu.

Při nakládání s odpadem využívá EU následující hierarchii, kde jsou položky seřazeny podle toho, jak jsou výhodné, od nejvýhodnější po nejméně výhodnou:

  1. eliminace odpadu – prevence a znovuvyužití. Patří sem například redukce obalů nebo výroba produktů s delší životností. Spíše než o nakládání s odpady zde hraje roli design výrobku.
  2. recyklace nebo kompostování – například recyklace papíru, skla, plastu, dřeva, textilií, kovů apod.
  3. spalování – zajišťuje alespoň energetické zisky
  4. skládkování

Z výše uvedeného seznamu je jasné, že nejlepším způsobem, jak naložit s odpadem, je odpad vůbec nevytvořit. Rapidně totiž roste také množství ročně zpracovaných surovin a tak i při 100% recyklaci by bylo potřeba nadále čerpat suroviny. V období 2010 až 2030 se očekává zdvojnásobení celosvětového využití surovin ročně. Evropa v současnosti importuje přibližně polovinu zdrojů, které využívá. Evropská komise vyhodnotila tzv. kritické suroviny, jejichž absence by měla vážné dopady a které EU dováží. Nejvíce těchto klíčových surovin dováží Evropa z Číny a k dalším významným dodavatelům patří například USA a Brazílie. Čína například produkuje 87 % světové produkce antimonu, 82 % bismutu, 87 % hořčíku, 69 % přírodního grafitu, Brazílie produkuje 90 % celosvětové produkce niobu, USA 90 % beryllia a 73 % helia, Rusko 46 % paladia a například Jihoafrická republika 70 % platiny, 85 % iridia, 93 % ruthenia a 83 % rhodia.

Evropská fakta

  • z celkového množství odpadu v EU připadá 34 % na stavebnictví, 30 % na těžbu uhlí a kamene, 10 % na výrobu, 8 % na domácnosti, 1 % na zemědělství a 17 % jiné.
  • nejvíce komunálního odpadu v Evropě (kg/osobu) produkovalo v roce 2016 Dánsko (777 kg/osoba). Z větších zemí má vysoké množství odpadu na osobu například také Německo (626 kg/osoba) a Rakousko (564 kg/osoba). Evropský průměr pak činí 482 kg/osobu. Česká republika je na tom v tomto ohledu v evropském kontextu velmi dobře – na osobu zde připadá přibližně 339 kg odpadu a méně v EU už má jen Polsko (307 kg/osoba) a Rumunsko (261 kg/osoba). Na druhou stranu nelichotivým faktem je, že se v období 2005-2016 množství odpadu na osobu v České republice zvýšilo (naopak v některých zemích došlo k poklesu).
  • z dat Evropského parlamentu (za rok 2016) dále vyplývá, že největší podíl recyklace a kompostování má Německo (66 %), Rakousko (59 %) a Slovinsko (58 %, data za rok 2015). Evropský průměr činí 47 % a Česká republika podle těchto údajů v roce 2016 recyklovala a kompostovala 34 % odpadu. Nejméně to pak v Evropě bylo na Maltě (8 %), v Rumunsku (15 %) a v Řecku (17 %). Na skládkách končí nejvíce odpadu na Maltě (92 %), v Řecku (82 %), na Kypru (81 %), v Rumunsku (80 %), Chorvatsku (78 %) a více než 70 % odpadu se na skládkách ocitlo také v Lotyšsku (72 %). Evropský průměr byl 25 % a v České republice to v roce 2016 bylo přesně 50 %. Na opačném, pozitivním, konci žebříčku je několik zemí, kde se skládkuje pouze 1 % odpadu – jsou to Dánsko, Německo, Nizozemsko, Švédsko a Belgie. V těchto zemích se drtivá většina odpadu buď recykluje, nebo spaluje.
  • váhově připadá na obaly 3 % veškerého odpadu produkovaného v EU, 41 % tohoto obalového materiálu představují papírové kartony, 19 % plasty, 19 % sklo, 16 % dřevo a 5 % kov. V roce 2016 bylo z tohoto množství recyklováno 67 % (85 % papíru, 78 % kovů, 74 % skla, 42 % plastů, 40 % dřeva).

Česká republika

Podrobné informace o odpadech v České republice poskytuje Informační systém odpadového hospodářství (ISOH), který zaštiťuje Ministerstvo životního prostředí a provozuje CENIA. Následující body ukazují některá zajímavá fakta o nakládání s odpady v roce 2017, detailní informace naleznete na https://isoh.mzp.cz/.

Produkce odpadu podle krajů:

Nejvíce odpadu (kg/osobu) produkují obyvatelé Ústeckého kraje (4382), dále Hlavní město Praha (3656) a Jihočeský kraj (3597). Naopak nejméně Zlínský kraj (2173), Olomoucký kraj (2280), Kraj Vysočina (2696), Moravskoslezský kraj (2729) a Jihomoravský kraj (2824).

Podíl jednotlivých skupin na celkové produkci všech odpadů (2017):

  • 60 % – stavební a demoliční odpady
  • 16 % – komunální odpady
  • 8 % – odpady ze zařízení na zpracování
  • 5 % – odpady z tepelných procesů
  • 4 % – odpadní obaly
  • 7 % – ostatní

Celkové množství odpadů od roku 2013 pozvolna stoupá (30 621 tisíc t v roce 2013, 34 513 tisíc tun v roce 2017). Na nebezpečný odpad připadá 4,4 % veškerého odpadu. V přepočtu na obyvatele jsou největší producenti komunálního odpadu obyvatelé Hlavního města Prahy (596 kg/osoba/rok), naopak nejméně komunálního odpadu produkují obyvatelé Jihomoravského kraje (484 kg/osoba/rok). Meziročně došlo v ČR v roce 2017 k 1,2% nárůstu produkce komunálního odpadu na osobu. Celkově vyprodukovala Česká republika v roce 2017 přibližně 34,5 milionů tun odpadu.

Časté chyby při třídění odpadu

Níže uvedený seznam uvádí některé z častých chyb při třídění odpadu:

  • obal od vajec – ač se může na první pohled zdát, že patří obaly od vajec do modrého kontejneru s papírem. Jedná se však již o recyklovaný papír a jeho opakovaná recyklace je problematická, proto patří do směsného odpadu.
  • ruličky toaletního papíru – podobně jako obaly od vajec patří ruličky toaletního papíru z již recyklovaného papíru buď o směsného odpadu nebo na kompost.
  • zrcadla – skleněná vrstva zrcadla je pokryta vrstvou kovu, proto se nesmí vyhazovat do zeleného kontejneru na sklo. Správně je tedy vyhodit zrcadlo do směsného odpadu. Do skla dále nepatří například autosklo nebo láhve od chemikálií.
  • baterie – vyhodit baterie do směsného odpadu je jedním z nejzávažnějších prohřešku, kterého se při třídění odpadu můžete dopustit. Baterie často obsahují toxické těžké kovy a jsou považovány za nebezpečný odpad. Patří do speciálních nádob určených pro vybité baterie, často je najdete například ve větších supermarketech.
  • léky  – medikamenty nepatří ani směsného odpadu, ani do záchodové mísy. Může tak dojít k nežádoucí kontaminaci půdy či vody a ani čistírny se nemusí s takovouto kontaminací 100% poradit. Jediným správným řešením je odnést staré nepoužité léky do lékárny, kde vám je bezplatně přijmou.
  • polystyren – tento materiál můžete s klidným svědomím vyhodit do kontejneru na plasty. Výjimkou je polystyren používaný ve stavebnictví, pokud je tento znečištění například kusy omítky nebo jinak chemicky.
  • znečištěný papír – znečištěný papír by již neměl být vyhazován k recyklaci do papírového kontejneru. Jedná se například o použité papírové kapesníčky, pleny nebo umaštěnou krabici od pizzy.
  • mytí plastového odpadu – řada lidí se domnívá, že musí být plasty (například kelímky od jogurtu) důkladně umyté. Ve skutečnosti tomu tak není, stačí jej očistit od velkých nečistot. Výjimku tvoří odstranění mastnoty, které je nutné (například důkladné vymytí plastové nádoby od oleje). Stejně tak není potřeba při třídění papíru pracně odstraňovat svorky a další drobné kovové části, při recyklaci jsou odstraňovány.
  • keramika – keramiku nevhazujte do odpadu se sklem. Patří do směsného odpadu.
  • obaly od chipsů a sušenek – pokud je vnitřní strana obalu pokryta stříbrnou vrstvou patří nikoliv do papíru, ale do plastu.

Jak jsme si ukázali na evropských datech, v několika evropských zemích je skládkování zakázáno. V současné době se již rýsuje nová legislativa a podoba zákona o odpadech. Od 1. 1. 2024 mělo být dle nového zákona mělo být v České republice zakázáno ukládat na skládky směsný komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady. Opět se však nyní začalo hovořit o možném odkladu začátku platnosti tohoto nařízení a to až na 1. 1. 2030. Důvodem má být více času na vznik kapacity na využití tříděného odpadu a zabránění skokového zvýšení nákladů samospráv na odpadové hospodářství. Zda je 6letý posun vhodným “řešením” nechť posoudí čtenář sám.

Bioplasty
Na konferenci padlo také několik zajímavých informací, které drtivá většina populace o recyklaci neví. Jednou z nich byla například přednáška zabývající se mj. bioplasty. Jedná se o plasty vyrobené z přírodních polymerů a z toho plyne, že je lze ekologicky jak vyrobit, tak zlikvidovat (tzv. biodegradibilita). Tady vzniká první potenciální iluze – pokud takovýto plast pohodíte v lese, rozhodně nedojde k jeho brzkému samorozložení. Výroba těchto materiálů už tak ekologická není, vstupní suroviny je potřeba vypěstovat a to s sebou přináší řadu neekologických procesů a spotřebu energie. Ještě složitější je však likvidace bioplastů. V zásadě existují dva typy – biodegradibilní plasty a oxodegradibilní plasty. První zmíněné se rozkládají vlivem působení mikroorganizmů a bakterií, ty druhé vlivem slunečního záření, kyslíku a tepla. Zásadním problémem a neznalostí většiny lidí je fakt, že tyto typy plastů, ač na první pohled vypadají totožně, není možné vyhazovat do žlutých recyklačních kontejnerů na plast. Příměs některých typů bioplastů může laicky řečeno “kontaminovat” ostatní plasty a výrazně omezit či zabránit jejich budoucí recyklaci. Správným způsobem je tedy vyhodit tento typ plastu do směsného odpadu.

Co můžu dělat?

Jednou z nejhorších cest, kterou se člověk v tomto ohledu může vydat je iluze “moje činnost je zcela zanedbatelná a JÁ ničemu pomoc nemůžu” – do jisté míry pravda, na druhou stranu to přestává býti pravdou, pokud se k problému postaví stejně další miliardy obyvatel Země.

Jednoznačně nejlepším řešením jak nakládat s odpady je v co nejvyšší míře vznik odpadu eliminovat. To by mělo být snahou každého, až na druhém místě je to pak snaha o recyklaci a ekologickou likvidaci jednotlivých složek odpadu. Kromě eliminace je samozřejmě cestou také prodloužení životnosti produktů či jejich opakované využití – například nošení vlastní tašky do supermarketu místo nakupování igelitové tašky při každé návštěvě.

Jisté bohužel je, že řešení bude tak či onak vyžadovat změnu našeho chování v určitých oblastech a to může jít na úkor našeho vlastního pohodlí nebo více zatížit naši peněženku. Stále narůstající množství odpadu, které globálně vzniká však samo od sebe nezmizí, navíc v mnoha případech ani zatím nevíme, jak zmizí s pomocí naší činnosti, proto je stejně tak důležité investovat do vědecko-výzkumných činností v tomto oboru.

 

 

vedoucí oddělení kvality ovzduší

Rád si hraji s daty, tvořím webové aplikace a hledám cesty, jak věci někam posunout. Na ČHMÚ pracuji na pozici vedoucího oddělení kvality ovzduší, jsem administrátorem tohoto blogu, Facebook, Instagram a Twitter účtu ČHMÚ, jsem členem skupiny mobilní aplikace ČHMÚ a mám na starost anglickou větev našeho Facebook účtu. Podílím se na projektech napříč různými odděleními ČHMÚ.

Na ČHMÚ pracuji od roku 2014, práce mě moc baví a to nejen díky náplni, ale i skvělým kolegyním a kolegům.

Jsem také autorem nejpoužívanější šablony stránek pro uživatele meteostanic, používané ve více než 65 zemích ve více než 30 jazycích.

Sdílet

Napsat komentář