CO2 emise podle zemí8 min čtení

CO2 emise podle zemí8 min čtení

V minulém článku jsme vás informovali o nepříliš příznivých trendech v globálních emisích CO2, který vyplývaly z nejnovější odborné zprávy na toto téma. Tentokrát se podíváme na samotná data a to i v dalších souvislostech, jako například přepočtu na obyvatele.

Pro účely tohoto článku byly použity data o národních CO2 emisích za období 1960 až 2017 a data o počtu obyvatel zemí ve stejné periodě v ročním kroku (některé údaje jsou dopočteny, například emise pro ČR z období před rokem 1990 jsou dopočítány pro území dnešní ČR z emisí pro ČSR). Do hodnocení nebyly brány v potaz velmi malé státy (například některé ostrovní země jako Vánoční ostrov, Guam, Velikonoční ostrov apod.), jejichž vliv je v globálním měřítku zanedbatelný a navíc jsou odhady CO2 emisí v těchto oblastech většinou zatíženy velmi velkou nejistotou.

Zároveň je hned na úvod důležité říci, že CO2 jako takový není považován za znečišťující látku a v rámci imisního monitoringu ČHMÚ nejsou koncentrace tohoto plynu sledovány, ani pro ně v legislativě nejsou stanoveny imisní limity. Jedná se však o skleníkový plyn, proto zvyšující se koncentrace CO2 v ovzduší podporují globální oteplování a s tím souvisí negativní dopady na člověka, ekosystémy apod.

Česká republika

Začneme “doma”, konkrétně tedy u emisí CO2 Českou republikou. Jak vidíme na grafu, na rozdíl od grafů vývoje koncentrací a emisí znečišťujících látek, není zde žádný výrazný rozdíl mezi rokem 1960 (99 Mt) a 2017 (108 Mt). Jistý trend zde však patrný je – nejhorší situace byla přibližně mezi roky 1975 a 1990. Od roku 1990 došlo ke zlepšení, v posledních letech je trend spíše stagnující. Počet obyvatel České republiky (potažmo Československa na území dnešního Česka) se od roku 1960 příliš neměnil, proto má graf po přepočtu na počet obyvatel velmi podobný průběh jako graf emisí CO2 .

Emise CO2 České republiky v Mt

Rok 1960

Jak vypadala globálně situace před více než 50 lety v roce 1960? Jednoznačně nejvyšší emise CO2 tehdy produkovaly Spojené státy americké – přibližně 2890 Mt. S velkým odstupem pak na nelichotivém druhém místě bylo Rusko (oblast Ruska tehdejšího Sovětského svazu) s 890 Mt. Třetím největším producentem CO2 pak bylo Německo (814 Mt) a na čtvrtém místě Čína (780 Mt). Níže uvedený graf zobrazuje 10 států s nejvyššími emisemi CO2 v roce 1960.

Nyní se ale podívejme, jak vypadá pořadí v případě přepočtu na počet obyvatel. Tento graf je totiž od výše uvedeného grafu absolutních hodnot odlišný. Nejhůře dopadlo Lucembursko, kde v roce 1960 vycházelo na jednoho obyvatele přibližně 36,6 t CO2 ročně. Druhá nejhorší situace byla v Kuwajtu (28,9 t) a až na třetím místě USA (16 t), které tehdy dominovaly, co se týče absolutních hodnot. Příliš dobře si tehdy nevedla ani Česká republika (území ČR v ČSR).

Rok 2017

O 57 let později je situace po stránce ročních emisí CO2 jednotlivých států odlišná. Nelichotivému žebříčku opět dominuje jedna země – tentokrát už to nejsou Spojené státy americké, ale vcelku očekávaně Čína (9840 Mt). USA se sice posunuly na druhé místo, celkové množství CO2 emisí USA je však téměř dvojnásobné v porovnání s rokem 1960. Třetí v pořadí je pak Indie, následovaná Ruskem a Japonskem – jak je vidět na níže uvedeném grafu.

Situace v Číně po stránce emisí CO2 , ale i celkového znečištění ovzduší je špatná. Na druhou stranu je nutné vzít v potaz i fakt, že se jedná o nejlidnatější zemi světa. Pokud se podíváme na přepočet emisí CO2 na obyvatele, je na tom Čína s přibližně 7,1 t lépe i než Česká republika (10,2 t). V přepočtu na obyvatele měl loni ze zemí s dostupnými daty nejvyšší emise CO2 Katar (49,2 t), dále Kuvajt (25,2 t) a Spojené arabské emiráty (24,7 t). Této statistice tedy celosvětově jasně dominují státy arabského poloostrova.

Pro srovnání se podívejme ještě na několik grafů. První ukazuje vývoj emisí CO2 pro vybrané země 1960-2017 (absolutní hodnoty).

V grafu vidíme jasný trend – u Číny vystřídalo období výrazného růstu období mírného růstu či stagnace a u Indie dochází k růstu neustále, zatímco například u Německa je trend obdobný jako u ČR – po roce 1960 nárůst, do roku přibližně 1990, u Německa trochu dříve a pak postupný pokles a stagnace. U USA byl nárůst pozorován až do roku 2007, nyní jsou USA ve stadiu mírného poklesu. Zajímavý je také obdobný graf, ale s přepočtem na počet obyvatel.

Na grafu výše opět vidíme nárůst v Číně, výraznější v období 2000 až 2010, v současné době, ale spíše stagnující trend. V Indii jsou emise přepočtené na osobu výrazně nižší, ale trend je zde neustále stoupající, podobně jako v absolutních hodnotách. Černou čarou je v grafu vyznačen průběh emisí CO2 na osobu pro Českou republiku. Je vidět, že na začátku a na konci sledovaného období 1960 a 2017 jsou hodnoty téměř totožné se sousedním Německem. V České republice byl ale výrazně významnější nárůst od roku 1970, na podobné hodnoty jako náš soused jsme se dostali až kolem roku 2012.

Nejnižší emise CO2 na osobu připadají na málo vyspělé země v Africe, jako je Angola, Čad, Somálsko, Burundi nebo Demokratická republika Kongo. U Angoly je to pouze přibližně 0,02 t/osobu/rok. V Indii, kde jsou emise CO2 v absolutních číslech již relativně vysoké, nadále stoupají, jsou ale na osobu stále nižší (1,84 t), než v kterékoliv zemi Evropy (nejnižší v Rumunsku, 4,08 t).

Závěr

Jaký je tedy závěr výše uvedených grafů a dat? Od roku 1960 došlo k významným změnám v absolutních hodnotách emisí CO2 pro jednotlivé státy. Nejvíce CO2 v současnosti produkuje Čína, následovaná USA a Indií. Ač jsou však v Číně a Indii celkové emise vysoké, pokud vezmeme v potaz i počet obyvatel těchto států, jsou naopak relativně nízké. Nejhorší situace při přepočtu na obyvatele je jednoznačně v zemích arabského poloostrova, jako je Katar, Kuvajt či Saudská Arábie.

Z grafu trendů je už vidět snaha Číny redukovat emise CO2. To stejné však nelze říct například o Indii, kde dochází k neustálému nárůstu. Česká republika si dnes co do množství CO2 na osobu stojí v žebříčku zemí výrazně lépe – v roce 1960 patřilo území ČR k zemím s nejvyšší hodnotou. Mezi země s vysokou hodnotou emisí CO2 na osobu patří kromě zemí arabského poloostrova například také USA, Kanada či Austrálie. Nelze proto říci, že je situace v těchto vyspělých zemích dobrá a problémem jsou pouze rychle se rozvíjející a lidnaté země Asie. Jak naznačují nejnovější data, v globálním měřítku emise CO2 neustále narůstají.

Příkladem ostatním zemím může být Bhútán – malá země ležící v oblasti Himálají mezi Čínou a Indií, s celkovou populací kolem 820 tisíc obyvatel. Celkové emise CO2 za rok jsou zde jen přibližně 1,1 Mt. Lesy Bhútánu však ročně vstřebají téměř 6 Mt CO2 a Bhútán tak není jen neutrální, co se týče bilance CO2 , ale je naopak negativní. Významná je zde i výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Většina elektřiny generované z vodních elektráren je pak exportována do Indie. Skeptici ale oponují, že je tato situace možná jen díky tomu, že se jedná o zemi s velmi málo rozvinutým průmyslem a specifickým typem krajiny a právě tomu vděčí za takto příznivou bilanci. U vyspělejších zemí není reálné masivně rušit průmysl, dopravu, služby a další odvětví, proto je nutné snažit se alespoň zavádět nové technologie a využívat alternativní metody, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a produkují méně CO2.

Připravujeme pro vás interaktivní stránku s možností zobrazení dat pro jednotlivé země 🙂

Zdroj dat: Global Carbon Atlas, The World Bank

vedoucí oddělení kvality ovzduší

Rád si hraji s daty, tvořím webové aplikace a hledám cesty, jak věci někam posunout. Na ČHMÚ pracuji na pozici vedoucího oddělení kvality ovzduší, jsem administrátorem tohoto blogu, Facebook, Instagram a Twitter účtu ČHMÚ, jsem členem skupiny mobilní aplikace ČHMÚ a mám na starost anglickou větev našeho Facebook účtu. Podílím se na projektech napříč různými odděleními ČHMÚ.

Na ČHMÚ pracuji od roku 2014, práce mě moc baví a to nejen díky náplni, ale i skvělým kolegyním a kolegům.

Jsem také autorem nejpoužívanější šablony stránek pro uživatele meteostanic, používané ve více než 65 zemích ve více než 30 jazycích.

Sdílet

Napsat komentář