Nová Rasovna aneb kde se ztrácí Bílá voda…4 min čtení

Nová Rasovna aneb kde se ztrácí Bílá voda…4 min čtení

Babí léto je ta tam, vystřídalo je větrné a deštivé počasí. Dušičky se blíží… A to je radost schovat se pod zem, třeba do chodeb Nové Rasovny, majestátního ponoru Bílé vody.

Nová Rasovna, propadání Bílé vody a nebo, jak říkal Karel Absolon, velkolepý katavotron. Bílá voda se do podzemí zavrtává při pravé straně skalní stěny, ze které si také stále ukusuje… To vedlo v polovině 90. let k tomu, že se zřítila silnice vedoucí nad propadáním. Dvacet let zde byl provizorní most, jenž teprve v roce 2014 vystřídal most nový, který vidíme na fotografii.
Cesta do podzemí přímo propadáním není možná, od roku 1959 ji pohyblivé skalní bloky neprůlezně uzavřely. Na druhé straně silničního mostu je ale pohodlný vstup železnými žebříky vystrojenou stupňovitou propastí, asi 50 m hlubokou.

Badatelská pozornost se k Nové Rasovně upírala už od poloviny 19. století, i když v porovnání s propastí Macochou a vývěrem Punkvy, či s ponorným údolím Sloupského potoka, „zůstávalo Holštejnské údolí pro vědu i literaturu dlouho neznámým“ (slovy Karla Absolona). První, komu se podařilo divokým ponorem vstoupit až na podzemní řečiště Bílé vody a dojít k jejímu odtokovému sifonu, byl roku 1858 Absolonův dědeček Jindřich Wankel se svými dělníky. Absolon začal se svými sestupy do Nové Rasovny v roce 1899, ale Wankelovu metu – odtokový sifon Bílé vody, nikdy nepřekonal. Za ten se jeskyňáři podívali až v 50. letech 20. století po objevení jeskyně Spirálka, potápěčsky byl překonán o 30 let později.

Odtokový sifon Bílé vody v Nové Rasovně, který Absolon pojmenoval Macošský sifon. Další známou hladinou po toku vody byla tehdy totiž až hladina Punkvy v propasti Macocha, vzdušnou čarou 4.5 km vzdálená (foto Kamila a Jiří Šírovi).
Mapa Nové Rasovny z publikace prof. Absolona Moravský kras I. (1970).

Inu, Karel Absolon se zde něco natrápil… První dávku objevitelských pokusů uskutečňoval v letech 1899 až 1905. Podruhé, už jako světoznámý krasový objevitel, se do Macošského sifonu pustil za pomoci svých oblíbených strojů… V letech 1935 a 1936 za pomoci ing. Sigmunda (firma SIGMUND PUMPY) a jeho dnes už legendárních ponorných čerpadel Nautila, která byla o pár let dříve úspěšně použita při objevování a zpřístupňování Punkevních jeskyní. Ale co se podařilo na Punkevkách, nepodařilo se v Nové Rasovně. Oba Absolonovy pokusy skončily nezdarem a v Rasovně „na památku“ zůstalo potrubí z Vítkovické válcovny, kterým byla odčerpávána voda.

Správa CHKO Moravský kras se toto potrubí rozhodla odstranit a fotografové Kamila a Jirka Šírovi byli tudíž pracovníky Správy požádání o zdokumentování současného stavu.

Roury se po těch letech s podzemím krásně sžily, řekl bych. Skoro škoda se s nimi tahat zase ven… (všechny fotografie Kamila a Jiří Šírovi)
Dóm II, asi největší prostora v Nové Rasovně (foto Kamila a Jiří Šírovi).

A zatímco oni fotografovali, my jsme nemohli vynechat geologickou zajímavost Nové Rasovny. Kousek před Dómem II se z hlavní chodby nenápadným vstupem k severu odpojuje Marianovská chodba. Sama o sobě tato chodba představuje příjemné zpestření delšího pobytu v podzemí, jeden se v ní docela zahřeje. Prvně plazmo po pravém boku, pak po čtyřech, deset metrů nahoru po lanovém žebříku a pak zas tak podobně jako dole… a jste tam. Na kontaktu krasových devonských vápenců s nekrasovými kulmskými (spodní karbon) břidlicemi. Prostě voda si to po cestě vápencem lehce štrejchla vedle a nebo kdoví, co ji k tomu vedlo, že si od chemické tvorby na chvíli odpočinula a dala si líbit proces hrubě silový a kousek se prokousala sousedními nekrasovými horninami… Každopádně, narazit na takové místo je v jeskyni unikát.

Tož vodě zdar, ať je s ní pořád sranda!

Sdílet

Napsat komentář